Menší travnatý pahorek (450 m n. m.), který by v minulosti využíván jako pastvina. Lokalita s výskytem chráněného koniklece velkokvětého i jiných vzácných druhů je písčitokamenitou cestou rozdělena na dvě nestejně velké části s obnaženými skalisty, písčitou půdou.
Lokalita je zároveň chráněna jako evropsky významná lokalita (součást celoevropské soustavy chráněných území Natura 2000).
Podrobný popis:
Podloží tvoří hornina třebíčského masivu durbachit neboli též třebíčský syenit, na kterém je vyvinuta zejména kambizem, kolem skalních výchozů jsou časté tzv. primitivní půdy. Z geomorfologického hlediska se jedná o exfoliační klenby (ruwary) na holorovině.
Loklalita je známá především jako bohaté naleziště v časném jaru kvetoucího koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), který roste zejména ve vegetaci xerotermních acidofilních trávníků. Jeho současná populace kolísá v rozmetí 3000 - 8000 kvetoucích trsů. Vedle koniklece jsou zjara nápadné také porosty mochny jarní (Potentilla tabernaemontani). Během léta lze na lokalitě pozorovat řadu dalších druhů v čele s jetelem alpínským (Trifolium alpestre), jestřábníkem chlupáčkem (Hieracium
pilosella), kručinkou barvířskou (Genista tinctoria) a silenkou nicí (Silene nutans). Z trav dominuje kostřava ovčí (Festuca ovina), častý je také psineček tuhý (Agrostis vinealis), bojínek tuhý (Phleum phleoides), bělolist rolní (Filago arvensis) a smělek štíhlý (Koeleria macrantha). Z významných druhů zde má početnější populaci silně ohrožený smil písečný (Helichrysum arenarium) rostoucí na místech s nezapojenou vegetací u skalních výchozů, dále zde roste rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata), sesel sivý a roční (Seseli osseum a S. annuum), lomikámen cibulkatý (Saxifraga bulbifera), velmi vzácně kociánek dvoudomý (Antennaria dioica) a višeň křovitá (Prunus fruticosa).
Po zoologické stránce jsou prozkoumané především skupiny blanokřídlého hmyzu a ploštic. Zaznamenán byl např. výskyt silně ohroženého pačmeláka cizopasného (Bombus rupestris) i dalších 4 ohrožených čmeláků rodu Bombus sp.Z brouků byla zjištěna početnější populace svižníka polního (Cicindela campestris). Z plazů byl zjištěn roztroušený výskyt ještěrky obecné
(Lacerta agilis), ojediněle pak slepýš křehký (Anguis fragilis). Udáván je také výskyt užovky hladké (Coronella
austriaca). Ptáci jsou zastoupeni běžnějšími druhy, za zmínku stojí výskyt ťuhýka obecného (Lanius collurio), v okolí lokality byla pozorována koroptev polní (Perdix perdix) a křepelka obecná (Coturnix coturnix).
Tradičním využitím takovýchto málo produktivních pozemků byla pastva zejména drobného zvířectva, často ovcí a koz. Po celkové změně života na vesnici po roce 1950 se od tohoto tradičního obhospodařování upustilo a postupně docházelo k šíření některých agresivních trav, zejména třtiny křovištní, a pomístnímu zarůstání křovinami. Takový osud postihnul i toto chráněné území, avšak před úplným zánikem lokalitu zřejmě zachránili první ochranářské zásahy v r. 1990. Přibližně od r. 1995-1996 je lokalita pravidelně kosená a nálety dřevin jsou odstraňovány průběžně. Bohužel se zatím do území nepodařilo navrátit původní pastvu.
Územím prochází poměrně frekventovaná modře značená turistická trasa i cyklotrasa, zejména v době květu konikleců je lokalita hojně navštěvována turisty.