Rouchovany | Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina

GPS souřadnice: 49°4´38,700´´N, 16°4´58,260´´E Lokalizace: Zemědělská usedlost Nové Dvory leží asi 4 km jihozápadně od jaderné elektrárny Dukovany, jeden kilometr severozápadně od obce Rouchovany. Vede sem asfaltová komunikace. Samotná lokalita je tvořena přirozenými výchozy, z nichž nejlepší se nacházejí asi 300 m jižně od usedlosti Nové Dvory, nebo řada menších výchozů je v lese severozápadním směrem.

Podrobný popis:

Lokalita leží ve východní části moravské větve moldanubika, která tvoří komplex mezi svrateckou a dyjskou klenbou moravika. Převažují zde migmatitizované biotitové ortoruly, označované jako gfölské, které místy přecházejí do granulitových komplexů. Častou součástí komplexu jsou tělesa ultrabazických hornin s vložkami eklogitů. Ultrabazické těleso Nové Dvory u Rouchovan má nepravidelný tvar s protažením S – J o délce asi 2,5 km a šířce jeden kilometr. Těleso je tvořeno serpentinizovanými granátickými peridotity s polohami hornin eklogitového charakteru, které díky svým fyzikálním vlastnostem tvoří v terénu morfologické hřbítky. Ultabazické horniny jsou postiženy různým stupněm serpentinizace, která těleso prostupuje v nepravidelných pruzích. Původní složení horniny tvořila asociace olivín – ortopyroxen – klinopyroxen – pyrop. V masivu lze vyčlenit dva typy serpentinizovaného peridotitu. Typ I je drobně až středně zrnitý typ horniny postižené serpentinizací asi z 50–60 % se zbytky původní mineralizace a relativně čerstvým granátem s tenkým kelyfitickým lemem. Hlavními minerály jsou olivín, ortopyroxen a minerály serpentinové skupiny. Typ II je drobně až středně zrnitá hornina postižená serpentinizací asi z 90 %. Původní olivín je z větší části přeměněn na minerály serpentinové skupiny, pyroxeny jsou bastitizované, z granátu jsou zachovány drobné relikty (72 % pyrop, 15 % almandin a 6 % uvarovit) obklopené kelyfitickou směsí s magnetitem. Oba typy do sebe pozvolna přecházejí. Původní horninou serpentinizovaných ultrabazik byly slabě diferencované granátické harzburgity až lherzolity. Původní asociace olivín – ortopyroxen – klinopyroxen – granát svědčí o vzniku za vysokých tlaků a teplot. Hornina byla odvozena od materiálu svrchního pláště, sepentinizace proběhla v korových podmínkách a byla posledním stádiem vývoje masivu. Polohy eklogitů tvoří v serpentinizovaném peridotitu pruhy dlouhé až 600 m a mocné 5 – 15 m. Kontakt je ostrý bez výrazných změn. V peridotitu je kontaktní zóna kolem 2 cm vyplněná chloritem, zbytek příkontaktní zóny peridotitu je silně serpentinizovaný. Eklogity mají složení monoklinický pyroxen a granát, místy je přítomen amfibol a rutil. Hornina má výrazně páskovanou stavbu, ve které se mění složení a zrnitost, obvykle se střídají pásky bohatší pyroxenem a granátem. Předpokládaná teplota vzniku eklogitů je kolem 1000°C, což představuje podmínky blízké vzniku peridotitu a tedy svědčí o jejich původu ve svrchním plášti.