Staré Ransko | Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina

GPS souřadnice: 49°39´16,800´´N, 15°49´23,640´´E Lokalizace: Asi 12 km jihovýchodně od Chotěboře a 4,5 km jižně od Ždírce nad Doubravou najdeme zbytky po důlní těžbě Fe-Co-Ni rud. Na lokalitu se dostaneme po asfaltové komunikaci, která vede z Krucemburku do Starého Ranska. Odtud vede asfaltová silnice jihovýchodním a dále jížním směrem na Ranská jezírka a dále až do obce Vepřová. Souběžně se silnici vede červená turistická značka, po které jdeme asi 2,5 km k odbočce vlevo, která vede kolem myslivecké chaty a bývalých těžebních objektů a po asi 700 m přijdeme na mýtinu. Zde najdeme zbytek po těžební jámě a aplanovanou haldu.

Podrobný popis:

Ranský masiv je intruzivní těleso přibližně kruhového tvaru o plošné velikosti asi 10 km2 a sahající do hloubky 4 – 5 km. Jeho geologické postavení je poměrně komplikované – nachází se totiž na hranici oblasti moldanubika, kutnohorsko-svrateckého krystalinika a bohemika (středočeské oblasti). V oblasti masívu navíc dochází ke křížení významných zlomových struktur: kromě zlomové linie SZ-JV oddělující moldanubickou oblast, probíhají zde důležité tektonické linie ve směru SSV-JJZ (přibyslavská mylonitová zóna) a SV-JZ (hlinská zóna). Horniny masivu jsou obklopeny na východě vítanovským souvrstvím, které je řazeno k hlinskému paleozoiku a proterozoiku. Na severu a západě se masiv stýká s horninami ohebského krystalinika. Jednotky tvořící severní okraj masivu (ohebské krystalinikum) jsou překryty křídovými sedimenty. Stáří ranského masivu je madonské (velmi přibližně 600 miliónů let), ale obsahuje ještě další projevy mladší geologické činnosti. Celý komplex je složený z hlubinných magmatitů, které postupnou diferenciací umožnily vznik hornin různé bazicity. Ve stavbě masivu můžeme rozlišit dvě základní skupiny těles. První skupinu tvoří tělesa ultrabazických olivinických hornin (hlavně dunity, peridotity, troktolity a olivinická gabra), druhou skupinou jsou tělesa gabroidních hornin (gabra, amfibolová gabra a gabrodiority). Centrální část masivu tvoří těleso troktolitů a peridotitů v různém stupni serpentinizace a anortosity ve formě drobných žil nebo těles. Těleso ultrabazik nepravidelně vybíhá do okolních olivinických gaber. Tělesa gabrového charakteru jsou tvořena především středně zrnitými amfibolickými gabry, které jsou nejmladším krystalizačním derivátem bazických hornin ranského masivu. Velmi bohatá a dokonce ložiskově významná je mineralizace ranského masivu. Rudy se zde těžily důlním způsobem od 60. let minulého století a těžba byla definitivně ukončena v roce 1989. Nejstarší těžba zde probíhala už v 19. století, kdy předmětem zájmu byly druhotné železné rudy, které vznikly přeplavením zvětralin během křídy. Významnou primární mineralizací je Ni-Cu zrudnění vázané na SSV-JJZ zónu v délce asi 3 km a šířce 1 km (ložisko Řeka). Jednotlivá rudní tělesa jsou vázána na kontakt hornin s vysokým obsahem olivínu (trokltolity) a gaber. Zrudnění není vázáno na určitý horninový typ a je tvořeno pyrhotinem, chalkopyritem a pentlanditem, méně pak cubanitem, pyritem a magnetitem. Zrudnění má vtroušeninový až siťovitý charakter, jedná se o epigenetickou mineralizaci likvačních rud, vzniklou vytlačením sulfidického magmatu do vhodných struktur. Ekonomicky nejvýznamnější byla v ranském masivu Cu-Zn mineralizace. Ložisko bylo označeno jako Obrázek a leželo v hloubce 85-200 m pod povrchem v jižním peridotitovém tělese. Rozměr nepravidelného tělesa byl 300 x 150 m s maximální mocností 72 m. Kromě sfaleritu a chalkopyritu byly přítomny pyrit, pyrhotin a baryt.