Mohlo by Vás zajímat...
Pokojovice
zpět do výpisu
Korundový pegmatit v horninách moravského moldanubika
|
více informací
|
Podrobný popis:
Na lokalitě je částečně odkryta pegmatitová žíla a její kontakt s okolními horninami. Lokalita se nachází ve východní části pestré skupiny moravského moldanubika u západního okraje třebíčského masivu. Převládající horninou je biotitová rula, místy se sillimanitem a cordieritem, s vložkami amfibolitů, vápenato-silikátových hornin, grafitových rul a mramorů. Pegmatitová žíla je uloženo v tělese amfibolitů, které má mocnost až 40 m. Pegmatit má tvar vertikální žíly směru SSZ-JJV a maximální mocnost je 2 m. Část žíly zasahuje i do okolních rul, zde ale chybí korund a pyroxen. Kontakt mezi pegmatitem a amfibolitem je ostrý, v konkordantně uložených částech je lokálně vytvořena 5 cm mocná zóna biotitizovaného amfibolitu. V tělese pegmatitu vykazuje nepravidelně zonální strukturu a je možné rozlišit tři zóny. Pyroxenový pegmatit tvoří kontaktní zónu s okolním amfibolitem o mocnosti 20-50 cm a skládá se z K-živce, plagioklasu a křemen. Přítomná pyroxenová zrna jsou zpravidla alterována na aktinolitický amfibol a Fe-chlorit. Biotitový pegmatit tvoří hlavní část pegmatitového tělesa, je středně až hrubě zrnitý, složený z K-živce, křemene, podružného plagioklasu (albit-oligoklas) a chloritizovaného biotitu s inkluzemi sagenitu. Korundový pegmatit tvoří izolovaná hnízda v biotitové zóně o velikosti do 30 cm, zpravidla v blízkosti kontaktu s amfibolitem. Struktura je hrubě zrnitá a je složen z K-živce, plagioklasu, biotitu a korundu. Korund tvoří šedé soudečkovité krystaly místy až 10 cm, někdy zřetelně zonální. Může uzavírat ilmenit a rutil. Dnes se setkáme zpravidla s šedými zrny o velikosti do 1 cm. Netradiční složení pegmatitového tělesa je pravděpodobně i důvodem vzniku korundu, který vznikl v počátečních fázích formování pegmatitu.
Na lokalitě je částečně odkryta pegmatitová žíla a její kontakt s okolními horninami. Lokalita se nachází ve východní části pestré skupiny moravského moldanubika u západního okraje třebíčského masivu. Převládající horninou je biotitová rula, místy se sillimanitem a cordieritem, s vložkami amfibolitů, vápenato-silikátových hornin, grafitových rul a mramorů. Pegmatitová žíla je uloženo v tělese amfibolitů, které má mocnost až 40 m. Pegmatit má tvar vertikální žíly směru SSZ-JJV a maximální mocnost je 2 m. Část žíly zasahuje i do okolních rul, zde ale chybí korund a pyroxen. Kontakt mezi pegmatitem a amfibolitem je ostrý, v konkordantně uložených částech je lokálně vytvořena 5 cm mocná zóna biotitizovaného amfibolitu. V tělese pegmatitu vykazuje nepravidelně zonální strukturu a je možné rozlišit tři zóny. Pyroxenový pegmatit tvoří kontaktní zónu s okolním amfibolitem o mocnosti 20-50 cm a skládá se z K-živce, plagioklasu a křemen. Přítomná pyroxenová zrna jsou zpravidla alterována na aktinolitický amfibol a Fe-chlorit. Biotitový pegmatit tvoří hlavní část pegmatitového tělesa, je středně až hrubě zrnitý, složený z K-živce, křemene, podružného plagioklasu (albit-oligoklas) a chloritizovaného biotitu s inkluzemi sagenitu. Korundový pegmatit tvoří izolovaná hnízda v biotitové zóně o velikosti do 30 cm, zpravidla v blízkosti kontaktu s amfibolitem. Struktura je hrubě zrnitá a je složen z K-živce, plagioklasu, biotitu a korundu. Korund tvoří šedé soudečkovité krystaly místy až 10 cm, někdy zřetelně zonální. Může uzavírat ilmenit a rutil. Dnes se setkáme zpravidla s šedými zrny o velikosti do 1 cm. Netradiční složení pegmatitového tělesa je pravděpodobně i důvodem vzniku korundu, který vznikl v počátečních fázích formování pegmatitu.
