Hluboce zaříznuté kaňonovité údolí potoka Mohelničky mezi obcí Lhánice a jejím ústím do řeky Jihlavy. Na prudkých výslunných svazích se vyskytují přirozené teplomilné doubravy, skalní společenstva, dubohabřiny i suťové lesy a potoční olšiny s hodnotným bylinným a dřevinným patrem a s výskytem vzácné flory a fauny. Území je součástí evropsky významné lokality Údolí Jihlavy a také přírodního parku Střední Pojihlaví.
Podrobný popis:
Horninový podklad tvoří světlé migmatity gföhlského typu a jemnozrnné silně přeměněné granulity s tělesy hadců (serpentinitů). Na nivních sedimentech vznikla fluvizem glejová, na svazích kambizem. Pro suťové polohy jsou charakteristické rankery, přecházející na skalních výchozech v mělké litozemě. Divoký charakter kaňonovitého údolí Mohelničky, které navazuje na hluboké údolí Jihlavy, dokreslují mrazové sruby, rokle, skalní výchozy a sutě. Stejně jako u dalších říčních údolí jihovýchodního okraje Českého masivu (též Praebohemicum) zde můžeme pozorovat jev vegetační inverze, kdy se na dně údolí s chladnějším a vlhčím mikroklimatem nacházejí společenstva s výskytem řady podhorských druhů, zatímco osluněné horní části svahů obsadili teplomilná společenstva doubrav, skalní vegetace a suchomilných trávníků s častým výskytem druhů, které zde pronikají z teplejších oblastí jižní Moravy. Tak se v teplomilných doubravách na výsluných stanovištích objevuje mahalebka obecná (Prunus mahaleb), dřín jarní (Cornus mas) či drobný keřík kručinka chlupatá (Genista pilosa).
Značně druhově bohatý je biotop skalních výchozů a ostrožen, kde ve vegetaci primárního bezlesí (znamená to, že tato místa od poslední doby ledové nikdy nebyla překryta lesem) rostou např. tařice skalní (Aurinia saxatilis), česnek žlutý (Allium flavum), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), lnice kručinkolistá (Linaria gensitifolia), ostřice nízká (Carex humilis), či drobný, již na konci zimy žlutě kvetoucí křivatec český (Gagea bohemica). Ve spodní části svahu se střídají dubohabřiny a ve stržích javorové habřiny. V jejich podrostu rostou typické hajní druhy jako dymnivka plná (Corydalis solida), křivatec žlutý (Gagea lutea), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), plamének přímý (Clematis recta) či pro tuto oblast typický brambořík nachový (Cyclamen purpurascens). Podél vlastního toku Mohelničky rostou potoční olšiny s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a jilmem vazem (Ulmus glabra) a v podrostu s ptačincem hajním (Stellaria nemorum). V menší populaci zde žije ještěrka zelená (Lacerta viridis), vyskytuje se zde i ještěrka obecná (Lacerta agilis). Běžnější lesní druhy ptáků představují strakapoud velký (Dendrocopos major), pěvuška modrá (Prunella modularis), brhlík lesní (Sitta europea), budníček menší (Phylloscopus collybita) aj. Druhově bohatá je i entomofauna území, zmínit můžeme např. výskyt roháče obecného (Lucanus cervus), zlatohlávka skvostného (Cetonischema aeruginosa), okáče medyňkového (Hipparchia fagi), okáče voňavkového (Brintesia circe).
Lesy tohoto charakteru byly tradičně využívány ke sběru palivového dřeva a často i pro lesní pastvu dobytka, což dokládají dosud zastoupené druhy rostlin (zejména jalove obecný a vřes obecný). Vzhledem k obtížnému přístupu bylo území uchráněno před přeměnou v jehličnaté monokultury, což ale postihlo okolní plošiny.