Národní přírodní rezervaci Žákova hora tvoří rozsáhlé lesní komplexy vrcholového hřebene stenojmeného vrchu, v nadmořské výšce 726 až 809 m. Byla vyhlášena již v roce 1933 a řadí se k nejstarším rezervacím České republiky. Chráněn je zde výjimečně dochovalý fragment přirozených porostů pralesovitého charakteru úživnějších stanovišť vyšších poloh Českomoravské vrchoviny. Rezervace je domovem jedinečných pralesních společenstev a vzhledem k dlouhodobé bezzásahovosti představuje velmi důležitý objekt výzkumu přirozených vývojových procesů. Vzhledem k rozloze a zachovalosti společenstev květnatých i acidofilních bučin a výskytu drobného mechorostu dvouhrotce zeleného (Dicranum viride) byla Žákova hora zařazena i do soustavy chráněných území NATURA 2000.
Lokalita se nachází na území Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy nedaleko obce Cikháj. Díky poloze v centrální části CHKO Žďárské vrchy nedaleko nejvyššího vrcholu celé oblasti, Devíti skal, je dostupná řadou turistických i lyžařských tras. Nachází se zde i naučná stezka nesoucí název rezervace.
Podrobný popis:
Samotný masiv 809 m vysoké Žákovy hory je budován migmatity a dvouslídnými rulami, na kterých jsou vytvořeny kambizemě, kambizemní podzoly a v okolí pramenišť gleje a pseudogleje. Dominantním společenstvem celé lokality jsou květnaté bučiny, které při vrcholu Žákovy hory přecházejí do smrkových bučin s třtinou chloupkatou (Calamagrostis villosa). Na živinami obohacených svazích má porost některé znaky vegetace lipových javořin, ve spodních částech svahů jsou častá prameniště s navazujícími olšinami. Porostům dominuje buk lesní (Fagus sylvatica), vmíšen je javor klen (Acer pseudoplatanus), j. mléč (A. platanoides), smrk ztepilý (Picea abies), olše lepkavá (Alnus glutinosa), jilm horský (Ulmus glabra), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Bylinné patro je velmi bohaté s charakteristickými druhy květnatých bučin vyšších poloh, jako je kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), dymnivka dutá (Corydalis cava), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia), ostřice lesní (Carex sylvatica), bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), rozrazil horský (Veronica montana). Na okrajích území lze v olšinách nalézt i bleduli jarní (Leucojum vernum). Bohaté je i složení lišejníků, mechorostů a zejména lignikolních hub, které zde na rozdíl od sousedních hospodářských porostů mohou najít celé spektrum různě odumírajícího a tlejícího dřeva. Mechorost dvouhrotec zelený (Dicranum viride) byl nalezen teprve nedávno, v roce 2008 na kůře 10 buků na ploše asi 750 cm2, u které se dá hovořit již jako o poměrně početné populaci. Jádrová část území není již více než 100 let hospodářsky využívána a je tedy bez lidských zásahů. Díky tomu se jedná o mimořádně cennou plochu, na které se studuje přirozený vývoj a struktura původních smíšených podhorských lesů. Před rokem 1900 zde občas docházelo k těžbě dřeva pro výrobu dřevěného uhlí formou takzvaných toulavých sečí, přičemž obnova vytěžených míst nastala přirozeným způsobem bez zásahu člověka. Zvířenu tvoří bohatá společenstva bezobratlých i obratlovců horských a podhorských lesů. Vrcholová část území je poškozována větrnými polomy a námrazou, sousední porosty jsou bohužel představovány uměle založenými smrkovými kulturami, ohrožení pro zmlazující dřeviny též představuje přemnožená zvěř.