Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Hrobka Haugwitzů, Náměšť nad Oslavou
zpět do výpisu
Empírová hřbitovní kaple z let 1822 – 1825 byla postavena jako rodová hrobka majitelů náměšťského panství Haugwitzů za Jindřicha Viléma Haugwitze podle návrhu vídeňského architekta Josefa Kornhäusela. Mramorové skulptury v interiéru jsou dílem vídeňského sochaře Josefa Kliebera.
| Region: | Náměšťsko | | Okres: | Třebíč | | Obec: | Náměšť nad Oslavou |
|
| Zpřístupnění: | nepřístupné | | Bezbariérový přístup: | ano s omezením | | Způsob ochrany: | kulturní památka | | Autorství: | Kornhausel Josef, Klieber Josef |
|
více informací
| Rejstříkové číslo KP: | 36339/7-2932 | | GPS souřadnice: | 49°12'34.967"N, 16°9'24.448"E | | Slohové období (hlavní): | Empír |
|
Podrobný popis:
Roku 1752 koupili náměšťské panství Haugwitzové. Svoje zesnulé pochovávali do hrobky pod děkanským kostelem sv. Jana Křtitele. Po postavení kapucínského kláštera v roce 1768 byly ostatky příslušníků rodu přeneseny do klášterní kaple v dnešní ulici Zámek. Josef II. klášter zrušil a ostatky byly poté přemístěny do kostela sv. Petra a Pavla v Jinošově. Po přesunutí hřbitova v Náměšti nad Oslavou v roce 1805 od kostela do současné lokality, si Haugwitzové vybudovali v sousedství hřbitova vlastní hrobku. Do nové hrobky byly přeneseny i ostatky z jinošovského kostela. Iniciátorem založení rodové hrobky byl Jindřich Vilém Haugwitz, který byl úspěšným podnikatelem ve výrobě vlněných látek – zřídil ve zrušeném kapucínském klášteře textilní manufakturu. Empírový objekt o velikosti 15,17 x 15,17 m byl postaven v letech 1822 - 1825 podle návrhu vídeňského architekta Josefa Kornhäusela, který je známý především stavbami v Lednicko-valtickém areálu. Empírový sloh se silně inspiroval řeckou a hlavně římskou antikou, jejíž vliv je zřetelný na vázách a sousoších plačících ženských figur s olivovými věnci. Mramorové skulptury jsou dílem vídeňského sochaře Josefa Kliebera. Tvar kovového lustru je rovněž ovlivněn antikou. Na fasádě umístěné věnce se sklopenými pochodněmi jsou symbolem smrti. Na celkové opravě stavby, prováděné v posledním desetiletí 20. století, se finančně podílel příslušník hraběcího rodu Karel Antonín Haugwitz. Ten zde byl v roce 1995 jako poslední pohřben. Samostatné stavby šlechtických hrobek začali být stavěny až v konci 18. století, zatímco předtím se šlechta nechávala pohřbívat zejména v klášterech a kostelech.
Empírová hřbitovní kaple z let 1822 – 1825 byla postavena jako rodová hrobka majitelů náměšťského panství Haugwitzů za Jindřicha Viléma Haugwitze podle návrhu vídeňského architekta Josefa Kornhäusela. Mramorové skulptury v interiéru jsou dílem vídeňského sochaře Josefa Kliebera.
