Kostel sv. Tomáše Becketa, Nová Cerekev | Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina

Rejstříkové číslo KP: 33523 / 3-3161 GPS souřadnice: 49°24'57.478"N, 15°7'0.372"E Slohové období (hlavní): Baroko

Podrobný popis:

O kostelu je první zmínka v pramenech z roku 1384. Tehdejší kostel byl postaven ze dřeva a nazýval se "cierkev", což dalo i jméno celé obci. Později byla dřevěná stavba nahrazena kamennou, není ale známo, kdy k tomu došlo. Nejstarší jeho částí je pravděpodobně spodní část věže. Věž k němu dostavěla a stavbu dokončila roku 1758 hraběnka Antonie Terezie Voračická z Paběnic a Prčic. Roku 1869 do původní věže kostela udeřil blesk. Opravu prosadil jeho patron Ferdinand Valser. Roku 1880 byla věž zvýšena o 22 metrů, doplněna hodinami, bání a lucernou. Kříž na její špici je vysoký 4 metry. Ve 2. polovině 20. století byl do věže nainstalován hodinový stroj. Na kostele se ale stále nachází i jeho předchůdce, malované sluneční hodiny. Mohutný portál je rozdělen 4 polosloupy (pilastry), zakončené korintskými hlavicemi do 3 polí. Nad nimi je vyložené kladí (vodorovný architektonický prvek – překlad, zjednodušeně je často označován pouze jako římsa, která je však jeho součástí). Hlavní vchod zdobí 2 pilastry s iónskými hlavicemi, které společně se dvěma předsazenými sloupy na vydutých podstavcích nesou balkon. Po stranách jsou ve stěně mušlovité výklenky s postavami světců. Kladí je po stranách vyzdobeno eliptickými římsami. V jeho středu je štít tvořený dvěma trojicemi polosloupů a středovou nikou se sochou sv. Tomáše Becketa (někdy uváděn i jako sv. Tomáš z Canterbury). Ve dvou dalších výklencích jsou sochy Ježíše Krista a Panny Marie. Boky lodi jsou zdobeny svislými pásy (lizénami). Nad bočními segmentovými okny jsou okna ve tvaru gotických čtyřlístků. Hlavní loď je členěna do 3 klenbových polí zaklenutých českou klenbou zdobenou freskami. Na klenbě presbytáře je malba otevřeného nebe, v prvním poli klenby oběť starozákonní, ve druhém oběť novozákonní. Nalezneme zde i znak Voračických z Paběnic. Po stranách pravoúhlého presbytáře (kněžiště) jsou dvě oratoře (vyvýšené a oddělené místo k modlitbě v kostele, obvykle se zvláštním vchodem).