Kamenné sochy sfing v zámeckém parku z počátku 18. století jsou někdy připisované Lorenzu Matiellimu, sochaři vrcholného baroka, činnému ve Vídni, Melku a Drážďanech. Ať již toto zařazení odpovídá pravdě či ne, lze se v budišovském parku setkat zcela nečekaně s velmi působivou přírodní kompozicí, dotvořenou díly člověka. Sochy sfing stráží schodiště vedoucí k jezírku.
| Rejstříkové číslo KP: | 36993/7-2548 | | GPS souřadnice: | 49°16'36.688"N, 16°0'32.396"E | | Slohové období (hlavní): | Baroko |
|
Podrobný popis:
Sfinga je mýtický tvor, který má tělo lva a hlavu berana, sokola nebo člověka. Nejstarší vyobrazení sfingy pocházejí ze starověkého Egypta, kde sfinga reprezentovala sochu krále či boha, přičemž lví tělo symbolizovalo sílu. Nejznámějšími sfingami jsou Velká sfinga v Gíze a také sfingy z chrámových komplexů Karnak a Luxor.
V mytologii řecké existovala pouze jediná Sfinga. Bylo to obrovské monstrum, které mělo hlavu a hruď ženy, lví tělo, hadí ocas a ptačí křídla. Rodiči Sfingy byli podle legendy obr Tyfón a Echidna, jež byla napůl žena a napůl had. Není proto divu, že kromě Sfingy se jim narodili i další poněkud zvláštní děti: trojhlavý pes Kerberos (strážce podsvětí), obrovský nemejský lev, lernská Hydra, lycká Chiméra.
Báje praví, že Sfinga byla poslána na horu, aby všem kolemjdoucím dávala řešit hádanku: „Které zvíře ráno chodí po čtyřech nohou, v poledne po dvou a večer po třech?“
Měla osudem určeno, že zemře, až někdo její hádanku uhodne. To se naplnilo poté, co Oidipus správně odpověděl, že je to člověk, protože jako batole leze po čtyřech, jako dospělý chodí po dvou nohou a ve stáří k nim používá hůl. Ve starověkém Řecku byla Sfinga zobrazována na celé řadě vlysů či váz. V evropském umění se sfinga poprvé objevuje již na konci baroka ve Francii. Ale největší popularitu získala především v období empíru, kdy se motiv sfingy uplatňuje na výzdobě nábytku či schodišť. Často ji najdeme i v sochařské výzdobě zámeckých parků. Nejznámější česká socha sfingy se nachází v parku u zámku Veltrusy.
Sochy sfing v zámeckém parku, Budišov
Kamenné sochy sfing v zámeckém parku z počátku 18. století jsou někdy připisované Lorenzu Matiellimu, sochaři vrcholného baroka, činnému ve Vídni, Melku a Drážďanech. Ať již toto zařazení odpovídá pravdě či ne, lze se v budišovském parku setkat zcela nečekaně s velmi působivou přírodní kompozicí, dotvořenou díly člověka. Sochy sfing stráží schodiště vedoucí k jezírku.
