Rynárecká brána je jedna ze čtyř původních městských bran, byla vyzdvižena na konci 15. století. Na tuto bránu byla navázána hlavní hradební zeď městského opevnění. V 17. století byl radikálně upraven vzhled střechy brány a její vnější stěna byla vyzdobena polepšeným městským znakem královského města Pelhřimova.
Rejstříkové číslo KP: | 24756/3-2846 | GPS souřadnice: | 49°25'47.266"N, 15°13'24.887"E | Slohové období (hlavní): | Gotika |
|
Podrobný popis:
První písemná zmínka o Rynárecké bráně pochází z roku 1496. Po té, co v její těsné blízkosti vypukl v roce 1561 první z ničivých požárů, byla ohněm poškozena, a jak vypovídají kamenné desky, v roce 1584 znovu vystavěna. Je o něco nižší než brána Jihlavská, třípatrová, do římsy vysoká 17,4 metru. Vstup do ní vedl po dřevěném schodišti od domu č. p. 23 a po dřevěné pavlači v prvním patře. Původně se na ni vstupovalo zprava, při rekonstrukci brány v roce 1963 byla pavlač přeložena na druhou stranu a v současnosti je možné do brány vejít pouze přes půdy soukromých objektů, proto je veřejnosti nepřístupná. Na cifernících, směřujících do ulice Poděbradovy a na křižovatku ulic Tylovy, Nádražní a Na Příkopech, označují odbíjení čtvrtí a celých hodin dva trkající se kozlíci. Německé bicí hodiny s ciferníkem a orlojem byly koupeny v roce 1672 v Humpolci, v roce 1674 byl s velkou slávou zavěšen cimbál od jihlavského zvonaře Bartoloměje Nachystala. Poslední velká oprava v roce 1691 poněkud změnila vzhled brány, podle pramenů měla střechu totožnou s Jihlavskou bránou, byl na ni vymalován polepšený městský znak a osazena korouhvička s letopočtem. Plechem pobitá lucerna se na bráně objevila v roce 1744. Předbraní tvořila menší branka, podle neobvyklé střechy zvaná Kolíbka: nízká, jednopatrová, domu podobná brána s velkým průjezdem, vpravo vedla branka pro pěší. V rozích střechy bylo prokazatelně cimbuří, jehož část se dochovala v domě č. p. 91 vpravo, válcovitou věžičku s cimbuřím však můžeme vidět ještě na fotografiích z počátku 20. století. Byly zde dvě místnosti, v jedné bydlel tzv. kolíbecký, dozorce vězňů, ve druhé byla „šupárna“ - vlastní vězení. Do obou bran se vstupovalo po padacích mostech. Pozvolné odstraňování předbraní začalo rokem 1867, kdy byla stržena Kolíbka. Renesanční předbraní bylo zbořeno roku 1892. Bylo dokonce uvažováno o odstranění celé brány, naštěstí byla tato myšlenka zavržena a brána v roce 1899 opravena. Při stavebních pracích byl nalezen zápis o opravě brány z roku 1691.