Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
            
            
            
              
              
              
       Kostel sv. Martina, Kralice nad Oslavou
    Kostel sv. Martina, Kralice nad Oslavou
          
        
    
    
    zpět do výpisu
    
    
      
      
      
       
          
    
      Vesnický kostel stojí na místě svého románského předchůdce a vznikl zřejmě v první polovině 14. století, ale v písemných pramenech je zmiňován až roku 1345 v souvislosti s místním farářem. Věž kostela plnila v minulosti pravděpodobně i obrannou funkci. V prostém interiéru zaujmou ojedinělé nástěnné malby s citáty z Písma a náhrobní kámen Jindřicha Kralického z Kralic. 
      
 
      
        
          
            | | Region: | Náměšťsko |  | Okres: | Třebíč |  | Obec: | Kralice nad Oslavou |  | Ulice: | Martinská | 
 | 
        
       
      
            
            
            | | Zpřístupnění: | přístupné s omezením |  | Bezbariérový přístup: | ne |  | Způsob ochrany: | kulturní památka | 
 | 
        
       
      
      
      více informací
      
        
          
            
              | | Rejstříkové číslo KP: | 19274 / 7-2811 |  | GPS souřadnice: | 49°11'58.433"N, 16°12'8.184"E |  | Slohové období (hlavní): | Gotika |  | Slohové období (další): | Renesance |  | Slohové období (další): | Baroko | 
 | 
          
         
        
          Podrobný popis:
          Kostelík je vyzdoben ojedinělými nástěnnými malbami, ve kterých můžeme vysledovat ještě byzantský vliv mísící se s vyspělou gotickou kulturou. Bohužel však vlhké kostelní stěny křehkým malbám nepřály, a dochovaly se nám tak pouze na části presbytáře. Stále však můžeme obdivovat výjevy korunování Panny Marie a sv. Martina, který se dělí o plášť s žebrákem. 
Malby jsou dokladem toho, jak i do prostředí venkovských církevních staveb pronikalo gotické nástěnné malířství. České a latinské biblické citáty, které nacházíme na stěnách lodi, jsou datovány do roku 1580. 
V kostele nalezneme kruchtovitou tribunu, která sloužila jako oratoř pro rodinu zdejšího pána (oratoř - z latinského orare - "modlit se" -  znamená v češtině vyvýšené a oddělené místo k modlitbě v kostele, obvykle se zvláštním vchodem). Kruchta je zaklenuta třemi poli křížové klenby. První patro věže tvořilo její předsíň. Kamenná věž kostela měla rovněž důležitou obrannou funkci. Tento účel dokládá i dochovaná střílna ve stěně věže.
I v kněžišti se dochovaly zbytky freskové výzdoby.
V době reformace se o kostel staral bratrský sbor. Po rekatolizaci však místní fara zanikla a kostel tak připadl Mohelnu a od roku 1785 Jinošovu. V roce 1856 do něj zasáhl blesk, ale hned následujícího roku byl opraven. Barokní střecha na věži však už obnovena nebyla a nahradil ji jednoduchý krov jehlancového tvaru zakončený dvouramenným křížem. Střecha věže je kryta, stejně jako střecha kostela, šindelovou krytinou. Tu nalezneme i na stupňovitých opěrácích po obvodu kostela. V letech 1901 a 1902 byl kostel opravován, což se značně podepsalo na jeho dnešní podobě a bohužel zasáhlo i do historických částí. Byla zde položena nová dlažba, nově vymalovány stěny a vyměněn oltář. Zazděný portálek na jižní straně byl otevřen a staré kamenné náhrobky vsazeny do orámování z betonu. Ačkoliv již v této době byly v kostele odkryty staré bratrské nápisy i pozůstatky výmalby, nevěnovala se jim zvláštní odborná pozornost. Té se jim dostalo až při rekonstrukci interiéru v letech 1956-1957.