Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
            
            
            
              
              
              
       Usedlost č. p. 17, Stropešín
    Usedlost č. p. 17, Stropešín
    
    
    zpět do výpisu
    
    
      
      
      
       
          
    
      Ačkoli v minulosti k nejčastějším pokrývkám střech ve venkovském prostředí patřily krytiny z nejdostupnějších a nejlevnějších materiálů, kterými byl dřevěný štípaný šindel či slaměné došky, dnes je tomu naopak a staveb s těmito druhy krytin je pouze poskrovnu. O to větší raritou je venkovský dům č. p. 17 ve Stropešíně, jehož došková střecha je jedinou ukázkou použití tradiční pokrývky ze slámy v kraji Vysočina. Objekt pochází z počátku 19. století a do dnešní doby si naprosto mimořádně zachoval svoji autentickou podobu drobné venkovské usedlosti.
      
 
      
        
          
            | | Region: | Třebíčsko |  | Okres: | Třebíč |  | Obec: | Stropešín | 
 | 
        
       
      
            
            
            | | Číslo popisné: | 17 |  | Zpřístupnění: | nepřístupné |  | Bezbariérový přístup: | nedefinováno |  | Způsob ochrany: | kulturní památka | 
 | 
        
       
      
      
      více informací
      
        
          
            
              | | Rejstříkové číslo KP: | 34290/7-7087 |  | GPS souřadnice: | 49°9'11.959"N, 16°4'46.037"E |  | Slohové období (hlavní): | Baroko | 
 | 
          
         
        
          Podrobný popis:
          Stavení z nepálených cihel stojí na skalnatém podloží. Objekt v sobě nese třídílnou dispozici spojenou pod jednou sedlovou střechou. Střešní plášť byl na počátku 21. století citlivě rekonstruován a jako nová krytina byly zvoleny opět tradiční došky. Všechny části stavení mají samostatné vchody umístěné z podélné jižní strany domu. V západním křídle jsou umístěny světnice sloužící k obytným účelům, prostřední část skrývá hospodářské zázemí v podobě chlévů, nejzajímavější a zároveň nejvýznamnější částí je vestavěná patrová komora v patře zaklenutá, ze které vede vstup na půdu. Komora sloužila zejména k uchovávání potravin, kdy chlad a tmavé prostředí zaručovaly dlouhou trvanlivost. 
K výrobě došků se používala dlouhá žitná sláma, v zamokřených oblastech rákos. Došky, dochy nebo také snopky se přivazovaly slaměným povříslem ke střešním latím. Tato krytina byla hojně rozšířena zejména na přelomu 17. a 18. století. Od konce 18. století a zejména pak v průběhu 19. století bylo používání lehce spalné krytiny vrchností záměrně omezováno, bylo to spojeno zejména s protipožárními nařízeními. Pomocí nové tvrdší krytiny pak navíc mělo dojít k pevnějšímu svázání konstrukce krovu.