Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
            
            
            
              
              
              
       Toleranční modlitebna, Moraveč
    Toleranční modlitebna, Moraveč
          
        
    
    
    zpět do výpisu
    
    
      
      
      
       
          
    
      Původní jednouchá obdélníková stavba byla postavena roku 1785. V roce 1876 byl Štěpánem Walserem vypracován návrh na přestavbu modlitebny. Realizována byla nakonec pouze přístavba věže. 
      
 
      
        
          
            | | Region: | Pelhřimovsko |  | Okres: | Pelhřimov |  | Obec: | Moraveč | 
 | 
        
       
      
            
            
            | | Zpřístupnění: | přístupné s omezením |  | Bezbariérový přístup: | nedefinováno |  | Způsob ochrany: | kulturní památka |  | Autorství: | Walser Štěpán |  | Osobnosti: | Szalatnay Jan | 
 | 
        
       
      
      
      více informací
      
        
          
            
              | | Rejstříkové číslo KP: | 46488/3-3156 |  | GPS souřadnice: | 49°24'30.616"N, 15°4'25.599"E |  | Slohové období (hlavní): | Baroko | 
 | 
          
         
        
          Podrobný popis:
          Věž stojí v ose delší strany a tvoří hlavní vstup. Došlo tak ke změně dispozice modlitebny, kdy původní vstup byl z pravé strany od hřbitova. Loď se stolem Páně uprostřed je kryta kazetovým stropem, okna jsou prostá obdélná. Na zdech modlitebny se nacházejí nápisy biblických veršů s letopočtem 1788. Na hřbitově najdeme náhrobky prvních farářů a členů jejich rodin (viz heslo Náhrobky, Moraveč). Kostel byl později opravován v roce 1931, poté v 60.letech 20. století a nakonec v letech 1993-1996.
Reformovaný sbor byl v Moravči ustaven roku 1784. Prvním pastorem se stal Jan Szalatnay, původem z Miškovce. První bohoslužby vykonal 29. února 1784 ve stodole č. p. 4, kde byl také do postavení fary ubytován. Ve svých pamětech uvádí, že bydlel v malé místnosti spojené s maštalí. Szalatnay neuměl řádně česky, proto se na boslužby připravoval s velkými obtížemi, kdy s pomocí slovníku překládal kázání i modlitby z rodné maďarštiny. 
První dřevěná fara z roku 1784 nevydržela dlouho a musela být roku 1789 nahrazena kamennou, která sloužila svému účelu až do čtvrtiny 20. století. V letech 1928-1930 byla postavena fara nová, která prošla rekonstrukcí v druhé polovině 80. let 20. století.
Od svého počátku měl moravečský sbor dvě kazatelské stanice, v Opatově a ve Stměchách, které se v 60. letech 19. století osamostatnily. Na počátku 20. století se moravečský sbor stal činným v misijní práci v jižních Čechách. V roce 1897 byla zřízena kazatelská stanice v Táboře, roku 1900 v Českých Budějovicích a v roce 1901 v Písku. Tyto kazatelské stanice se ve 20. letech 20. století osamostatnily a staly se farními sbory.