Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Mlýn vodní, Nové Veselí
zpět do výpisu
I když renesanční mlýn s gotickým jádrem prošel řadou přestaveb, jsou na něm jasně patrné prvky odkazující k původní architektuře. Při opravách fasády v 90. letech 20. století bylo odhaleno v okolí oken východní fasády renesanční sgrafito, pod jehož vrstvou byly nalezeny dokonce pozdně gotické kresby malované hliněnou rudkou.
| Region: | Novoměstsko a Ždársko | | Okres: | Žďár nad Sázavou | | Obec: | Nové Veselí |
|
| Číslo popisné: | 104 | | Zpřístupnění: | nepřístupné | | Bezbariérový přístup: | nedefinováno | | Způsob ochrany: | kulturní památka | | Osobnosti: | Alena Meziříčská z Lomnice |
|
více informací
| Rejstříkové číslo KP: | 10233/7-8582 | | GPS souřadnice: | 49°31'9.918"N, 15°54'17.863"E | | Slohové období (hlavní): | Renesance | | Slohové období (další): | Gotika | | Slohové období (další): | Architektura po 2. světové válce |
|
Podrobný popis:
Sgrafito průčelí je kombinací jednoduchých čtvercových psaníček a rostlinných spirálově stočených úponků vyrůstajících z váz. Výzdoba fasády proběhla zřejmě v roce 1563 v souvislosti s přestavbou sousední tvrze, která na mlýn bezprostředně navazuje. O přestavbu areálu se zasadila Alena Meziříčská z Lomnice, tehdejší paní velkomeziříčského zámku a majitelka veselského zboží, která tvrz nechala přestavět na sídlo zámeckého charakteru. Sgrafitová vrstva pod sebou ukrývala po dlouhá staletí původní hlazenou omítku s kresbičkami hudebních nástrojů a gotickou minuskulí psaný text. V interiéru se dochovaly místnosti s valenou a křížovou klenbou. Poslední razantní úpravy se dočkal mlýn v průběhu 2. světové války. Tehdy bylo modernizováno jeho technické zázemí a odstraněno mlýnské kolo.
V daném místě si pozornost zaslouží také zmíněná stavba tvrze, později zámečku. Poprvé se v písemných pramenech objevuje v roce 1447, kdy ji Jiří z Kravař a ze Strážnice prodal Janu st. z Lomnice. Období největší prosperity je spojováno s Alenou Meziříčskou, které odkázal veselské zboží její muž Zikmund Helt z Kementu. Po smrti jejího druhého chotě Václava Berky z Dubé a Lipé se stala držitelkou veselkého, budišovského a ořechovského panství. V držení rodu Berků byl zámeček až do počátku 18. století, kdy rod vymřel po meči. Dědičkou se stala Františka provdaná Kinská, která prodala zámek žďárskému klášteru. V době působení nejslavnějšího opata Václava Vejmluvy byl zámek přestavěn v barokním stylu. Na konci 18. století, po zrušení žďárského kláštera, odkoupil objekt mlynář Matěj Růžička. Budova byla výrazně přestavěna a upravena na čtyři obytné domy.
I když renesanční mlýn s gotickým jádrem prošel řadou přestaveb, jsou na něm jasně patrné prvky odkazující k původní architektuře. Při opravách fasády v 90. letech 20. století bylo odhaleno v okolí oken východní fasády renesanční sgrafito, pod jehož vrstvou byly nalezeny dokonce pozdně gotické kresby malované hliněnou rudkou.
