Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
            
            
            
              
              
              
       
    
       Pazderna čp. 108, Moravské Křižánky
    Pazderna čp. 108, Moravské Křižánky
    
    
    zpět do výpisu
    
    
      
      
      
       
          
    
      Pazderny sloužily v minulosti ke zpracování lnu, vzhledem k vysoké pravděpodobnosti vzplanutí ohně, se kterým se v objektu pracovalo, byly stavěny v dostatečné vzdálenosti od hmoty samotného statku hospodáře nebo nejlépe někde na okraji vsi. Ne jinak tomu je i u pazderny v Moravských Křižánkách, která pochází z počátku 19. století. 
      
 
      
        
          
            | | Region: | Novoměstsko a Ždársko |  | Okres: | Žďár nad Sázavou |  | Obec: | Křižánky | 
 | 
        
       
      
            
            
            | | Číslo popisné: | 108 |  | Zpřístupnění: | nepřístupné |  | Bezbariérový přístup: | nedefinováno |  | Způsob ochrany: | kulturní památka | 
 | 
        
       
      
      
      více informací
      
        
          
            
              | | Rejstříkové číslo KP: | 36982/7-4153 |  | GPS souřadnice: | 49°41'18.321"N, 16°3'40.057"E |  | Slohové období (hlavní): | nezařazeno | 
 | 
          
         
        
          Podrobný popis:
          Drobná roubená stavba patří svým umístěním i dochovanými konstrukčními prvky k nejhodnotnějším objektům vesnické památkové rezervace Křižánky.
Pazderna je vystavěna v pastvinách při západním okraji Moravských Křižánek nedaleko od hráze Kyšperského rybníka. Volně stojící objekt je členěn na obytnou část, síň, komůrku a dřevník. Dřevěná konstrukce sušírny měla svůj význam, roubené stěny neakumulovaly teplo do sebe a zároveň sloužily jako izolační materiál. Prostory k sušení lnu mohly být spojeny s obytnou částí, tak jak je tomu v Křižánkách, mnohdy se ale jednalo o samostatný objekt s jednou či více místnostmi specializovaný čistě na výrobu.
V pazdernách se zpracovávala lněná cupanina, ale i konopí, dle kterého je domek někdy nazýván "konopice".  K vytápění objektu sloužila pec. Len, ze kterého se získávalo vlákno určené ke tkaní, se sklízel těsně před dozráním. Snopky lnu se pak stavěly na poli proti sobě, do stříšek, a nechávaly se pozvolna sušit. Poté se z rostliny otloukly paličky a postranní výhonky, zbylé stonky byly připraveny k dalšímu zpracování. Len se nejprve namáčel a poté v pazdernách sušil při teplotě 35 stupňů. Tak se oddělilo lýko od dřevnaté části stonku. Poté následoval další postup odstraňující nežádoucí kousky pazdeří, až zůstalo pouze samotné očištěné vlákno.