Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
            
            
            
              
              
              
      
    Toleranční modlitebna, Strměchy
          
        
    
    
    zpět do výpisu
    
    
      
      
      
      
          
    
      Prostá toleranční modlitebna bez věže a s trojúhelníkovým štítem byla postavena v roce 1788. Okna byla obloukovitě zaklenuta až o téměř o sto let později. Větší úprava modlitebny proběhla v roce 1881, kdy se změnilo původní toleranční uspořádání interiéru. Téhož roku byla v modlitebně položena i dlažba. 
      
 
      
        
          
            | Region: | Pelhřimovsko  |  | Okres: | Pelhřimov  |  | Obec: | Pelhřimov  |  
  | 
          
        
       
      
            
            
            | Část obce: | Strměchy  |  | Zpřístupnění: | přístupné s omezením  |  | Bezbariérový přístup: | ano s omezením  |  | Způsob ochrany: | kulturní památka  |  | Osobnosti: | Szallatnay Jan  |  
  | 
          
        
       
      
      
      více informací
      
        
          
            
              | Rejstříkové číslo KP: | 17377/3-3295  |  | GPS souřadnice: | 49°26'41.601"N, 15°18'22.465"E  |  | Slohové období (hlavní): | Baroko  |  
  | 
            
          
         
        
          Podrobný popis:
          Při změně uspořádaní interiéru v roce 1881 byl jižní a západní vstup zazděn a nově byl vybudován ze strany od obce. Kruchtu na jižní, kratší straně nahradila kazatelna, přenesená z východní strany, před ní byl vytvořen vyvýšený presbytář se stolem Páně a na severní kruchtu byly postaveny varhany. 
Po vyhlášení Tolerančního patentu se evangelíci ze Strměch a okolí stali součástí reformovaného sboru v Moravči. Protože ale téměř polovina členů moravečského sboru měla kratší a lepší cestu do Strměch než do Moravče, domluvil první pastor Jan Szallatnay, že nedělní bohoslužby budou vždy jednu neděli v Moravči a druhou ve Strměchách. Ke střídání bohoslužeb došlo již v roce 1784. K bohoslužbám byla uzpůsobena stodola sedláka Šimona Vaverky z č. p. 4. Jan Szallatnay však nedojížděl do Strměch dlouho, jelikož bohoslužby zde byly vrchnostenským a krajským úřadem zakázány. 
Jan Szallatnay ve svých pamětech vzpomíná na nesnáze, kterými si procházel na cestách do Strměch: "Brzy co se začaly i v Strměších služby Boží konati, přihodilo se, že když sem se vracel po službách Božích v neděli odpoledne skrze Pelhřimov domů a vyjížděl jsem z dolní brány, dobytčí hnůj hodili na mně z věže." 
Bohoslužby ve Stměchách bylo možné obnovit v roce 1787, kdy stoupl počet úředně uznaných členů. Krajský úřad v Táboře povolil ve Strměchách zřídit filiální sbor s vlastní modlitebnou. Pozemek pro stavbu věnoval Pavel Kuzdas z č. p. 6. a v listopadu 1788 byla modlitebna slavnostně posvěcena. Současně s modlitebnou byl vybudován hřbitov. Téhož roku byla ve Strměchách postavena i škola. 
Samostatným sborem se Strměchy staly až v roce 1869. Po osamostatnění sboru byla postavena nová prostornější škola a fara. Od roku 1895 se začaly konat bohoslužby v Pelhřimově, kde byla v roce 1905 zřízena kazatelská stanice, která je v současnosti sídlem sboru.