Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
            
            
            
              
              
              
       
    
       Mlýn vodní Chadimův (muzeum), Horní Dubenky
    Mlýn vodní Chadimův (muzeum), Horní Dubenky
          
        
    
    
    zpět do výpisu
    
    
      
      
      
       
          
    
      O mlýnu v těchto místech je první zmínka už v roce 1451, kdy se hovoří o "pustém mlýništi pod Dubenkama". Od roku 1644 patří rodině Chadimů a dnes slouží jako ubytovací zařízení a zároveň je zde v někdejší mlýnici přístupná expozice, jak jinak než o vývoji mlynářství, doplněná o dobové zemědělské nářadí. 
      
 
      
        
          
            | | Region: | Jihlavsko |  | Okres: | Jihlava |  | Obec: | Horní Dubenky | 
 | 
        
       
      
            
            
            | | Číslo popisné: | 33 |  | Zpřístupnění: | přístupné s omezením |  | Bezbariérový přístup: | ano s omezením |  | Způsob ochrany: | bez ochrany | 
 | 
        
       
      
      
      více informací
      
        
          
            
              | | Oficiální název: | Mlynářské muzeum Chadimův mlýn v Horních Dubénkách |  | URL: | http://www.chadimmlyn.cz/ |  | GPS souřadnice: | 49°15'14.66"N, 15°18'18.927"E |  | Slohové období (hlavní): | nezařazeno | 
 | 
          
         
        
          Podrobný popis:
          Název mlýnu dal Matěj Chadim, který mlýn koupil v roce 1644 a ten po jedenáct generací spravovali Chadimové. V poválečných letech byl mlýn znárodněn a původním majitelům byl navrácen až v roce 1995. 
Vzhled mlýna se postupem času měnil a poslední velká přestavba proběhla po požáru v roce 1926. Původní pohon mlýna a pily, pomocí dvou vodních kol byl s vývojem technického pokroku nahrazen Francisovou turbínou. Ani ta však neměla dostatečný výkon, a proto byla přikoupena ještě lokomobila, která spalovala odpad z pily. A konečně pohon mlýna a pily zajišťoval elektromotor, od kterého převod hnací síly k jednotlivým strojům zajišťovaly hřídele (tzv. transmise) a ploché kožené řemeny. Značně zjednodušeně lze výrobní postup popsat následovně: obilí nejprve prošlo čistícím procesem, kdy se za pomocí vzduchu odfoukly lehčí nečistoty, dále se separoval koukol od obilí a konečně se pomocí magnetu oddělovaly případné kovové příměsi. Čisté obilí putovalo do loupačky, kde se odstranila slupka, a odtud už šlo na mlecí stolice. Namleté obilí bylo pomocí rovinného vysévače (různě hrubé síta) rozděleno na melivo o různé zrnitosti. Poté už následovalo balení do pytlů a vážení. Dopravu mezi jednotlivými stroji zajišťovaly šneky, korečkové elevátory, spádové trubky či kapsové výtahy. Předchůdcem mlecích stolic bylo tzv. české mlecí složení, jež je pro ukázku ve mlýně v současné době instalováno.
Vlastní mlýnice je přístupná jako expozice vývoje mlynářství, obytné části slouží jako ubytování hospodáře a ubytování hostů, hospodářská stavení pro ekofarmu s chovem mastného skotu Aberdeen Angus. Okolí mlýna je upraveno jako minikemp.