Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Dům rodný Vincenca Makovského, Nové Město na Moravě
zpět do výpisu
Rodný dům sochaře Vincenca Makovského je označený pamětní deskou s bustou. Autorem je umělcův žák Miloš Axman. Vincenc Makovský se narodil jako nejstarší ze šesti dětí novoměstského měšťana a řezníka. Značný vliv na utváření Makovského osobnosti měla jeho matka. Do svého rodného města se často vracel a zanechal zde několik svých děl. Nové Město je také místem jeho posledního odpočinku, je pohřben na evangelickém hřbitově.
| Region: | Novoměstsko a Ždársko | | Okres: | Žďár nad Sázavou | | Obec: | Nové Město na Moravě | | Ulice: | Vratislavovo náměstí |
|
| Číslo popisné: | 11 | | Zpřístupnění: | přístupné s omezením | | Bezbariérový přístup: | ne | | Způsob ochrany: | kulturní památka | | Osobnosti: | Makovský Vincenc |
|
více informací
| Rejstříkové číslo KP: | 14361-7-4273 | | GPS souřadnice: | 49°33'37.983"N, 16°4'26.875"E | | Slohové období (hlavní): | nezařazeno |
|
Podrobný popis:
Makovský byl v roce 1919 přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Zatímco ještě za studií na novoměstské reálce uvažoval o dráze malíře, první léta studií na pražské Akademii výtvarných umění v Praze, zejména pak vliv dalšího novoměstského rodáka Jana Štursy ovlivnily směr jeho tvůrčí orientace směrem k sochařství. Již v průběhu studií získal Makovský první cenu za školní práci Hoch s mušlí. V roce 1925 uspořádal první výstavu svých sochařských prací a po absolutoriu AVU (1926) dostal stipendium francouzské vlády. V letech 1926 – 1930 studoval a pracoval v Paříži (ateliér Antoina Bourdella). Po svém francouzském pobytu se Makovský přesunul do Brna. Kolem poloviny 30. let se v jeho pracích projevila realistická linie jeho tvorby.
Druhou světovou válku Makovský prožil ve Zlíně, kde pomáhal zakládat a organizovat Školu umění. Zúčastnil se odboje jako člen ilegálního Národně revolučního výboru inteligence. Se zlínským obdobím je spojeno jeho působení v průmyslovém designu, který naznačil další rozměr jeho tvůrčí činnosti. Byl prvním mezi českými a moravskými výtvarnými umělci, kteří spolupracovali s konstruktéry na tvarovém a ergonomickém řešení stroje. Nezachovaný návrh revolverového soustruhu R 50 z roku 1940 patří k legendě československého designu. Po osvobození se Makovský vrátil do Brna, stal se docentem modelování na Fakultě architektury Vysoké školy technické, v roce 1947 jejím profesorem. V roce 1952 získal profesuru na Akademii výtvarných umění v Praze. V poválečném období se věnoval převážně monumentální pomníkové tvorbě.
Rodný dům sochaře Vincenca Makovského je označený pamětní deskou s bustou. Autorem je umělcův žák Miloš Axman. Vincenc Makovský se narodil jako nejstarší ze šesti dětí novoměstského měšťana a řezníka. Značný vliv na utváření Makovského osobnosti měla jeho matka. Do svého rodného města se často vracel a zanechal zde několik svých děl. Nové Město je také místem jeho posledního odpočinku, je pohřben na evangelickém hřbitově.