Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Zřícenina hradu Štarkov, Nový Jimramov
zpět do výpisu
Nevelký hrad Štarkov (též zvaný Skály, Starkov, Stařechovice) byl založen v průběhu 14. století pány z Kunštátu a jeho historie je s tímto rodem spojena až do 1. poloviny 15. století. Hrad se za držení pernštejnského purkrabího Vaňka stal sídlem loupeživých tlup, a proto byl na konci 15. století pobořen.
| Region: | Novoměstsko a Ždársko | | Okres: | Žďár nad Sázavou | | Obec: | Nový Jimramov |
|
| Zpřístupnění: | volně přístupné | | Bezbariérový přístup: | ne | | Způsob ochrany: | kulturní památka |
|
více informací
| Rejstříkové číslo KP: | 29070/7-4308 | | GPS souřadnice: | 49°38'21.571"N, 16°10'16.043"E | | Slohové období (hlavní): | Gotika |
|
Podrobný popis:
Zřícenina hradu je položena v romantickém skalnatém prostředí, některé průrvy mezi jednotlivými skalními útvary jsou dodnes vyzděny. Zachovány jsou též zbytky okrouhlé věže.
Nejstarší dějiny hradu nejsou známy, je však pravděpodobné, že byl založen již v průběhu první poloviny 14. století Archlebem z Kunštátu, který hrad v roce 1384 postoupil synu Erhartovi a bratru Janovi. Erhart, který zastával funkci nejvyššího moravského sudího, se později psal po svém nově získaném sídle "ze Skal". Během jeho působení hrad i celé panství velice rozkvétalo. Po jeho smrti v roce 1415 trvají o hrad až do roku 1447 spory. V roce 1420 žaluje Erhartova dcera Žofka, provdaná za Jana Tovačovského z Cimburka, Kunu z Kunštátu, že se hradu Skály neprávem zmocnil. Spor skončil roku 1447 ve prospěch Žofky. Již v roce 1448 je však celé skalské zboží prodáno pernštejnskému purkrabímu Vaňkovi, který se však později přidal k loupeživým bandám, jež se usídlily právě na hradě Skály. Hrad je tedy v roce 1456 pobořen. Následně je hrad uváděn jako pustý.
Nevelký hrad Štarkov (též zvaný Skály, Starkov, Stařechovice) byl založen v průběhu 14. století pány z Kunštátu a jeho historie je s tímto rodem spojena až do 1. poloviny 15. století. Hrad se za držení pernštejnského purkrabího Vaňka stal sídlem loupeživých tlup, a proto byl na konci 15. století pobořen.
