Toleranční modlitebna, Sázava | Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina

Rejstříkové číslo KP: 42011/7-4430 GPS souřadnice: 49°33'22.32"N, 15°51'9.105"E Slohové období (hlavní): Baroko

Podrobný popis:

Evangelíci ze Sázavy a jejího okolí se po vydání Tolerančního patentu měli stát součástí nově vzniklého sboru v Krucemburku. Překážkou jim však byl jeho luterský ráz. Po sloučení s evangelíky z Horní Krupé a okolí, splnili podmínky pro vytvoření samostatného reformovaného sboru, který byl oficiálně povolen 4. října 1784. 15. července roku 1785 začala stavba modlitebny, dokončena byla o tři měsíce později. Stavbu finančně podpořil místní mlynář Špinar, jehož mlýn byl v předtoleranční době místem tajného setkávání. Modlitebna dodržovala toleranční nařízení, byla bez věže s malými okny a se vstupem do polí, ale narozdíl od ostatních modliteben byla díky přízni vrchnosti z Polné zakončena apsidou. Kazatelna s lavicemi byla pořízena o dva roky později. Prvním pastorem se stal Jan Bodnar, původem z Uher. Protože nebyla postavena fara, bydlel v soukromí u místních evangelíků. Mezi lety 1791-1825 byl sbor neosazen. K bohoslužbám docházel pastor z Německého (dnešní Sněžné), křty a pohřby vykonával luterský pastor z Krucemburku. Po příchodu nového pastora byla budova školy, postavená nedaleko modlitebny roku 1790, využívána jako fara. Až do roku 1847, kdy byla postavena nová patrová fara, se vyučovalo v soukromí, v domech č. p. 13 a č. p. 15. V roce 1885 byla k modlitebně přistavena věž. Zvony do věže byly pořízeny ze sboru v Černilově. Horní Krupá byla součástí sázavského sboru až do roku 1868, kdy se osamostatnila a vytvořila reformovaný sbor.