Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
            
            
            
              
              
              
       Dispenzář jezuitský, Telč
    Dispenzář jezuitský, Telč
          
        
    
    
    zpět do výpisu
    
    
      
      
      
       
          
    
      V 16. století na tomto místě stával dvůr zvaný Veselý, který od Jana z Veitmíle koupila Františka hraběnka Slavatová z Chlumu a Košumberka. Ta následně pozemek darovala místním jezuitům a ti zde zřídili svůj dispenzář (zařízení pro ubytování starších členů církevního řádu, někdy také nemocnice).
Po rozsáhlé rekonstrukci je objekt v současnosti sídlem Národního památkového ústavu.
      
 
      
        
          
            | | Region: | Telčsko |  | Okres: | Jihlava |  | Obec: | Telč |  | Ulice: | Hradecká | 
 | 
        
       
      
            
            
            | | Číslo popisné: | 6,7 |  | Zpřístupnění: | přístupné s omezením |  | Bezbariérový přístup: | nedefinováno |  | Způsob ochrany: | kulturní památka | 
 | 
        
       
      
      
      více informací
      
        
          
            
              | | Rejstříkové číslo KP: | 25373/7-5268 |  | GPS souřadnice: | 49°10'56.342"N, 15°27'0.801"E |  | Slohové období (hlavní): | Baroko |  | Slohové období (další): | Klasicismus | 
 | 
          
         
        
          Podrobný popis:
          "Lanerák", jak dnes domu místní lidově říkají, vznikl složitým stavebním vývojem a několikrát změnil svoje funkční využití. Je postaven ze tří křídel do tvaru písmene U. Za jezuitů byla stavba nejprve přízemní, zapojená později do severního křídla rovnoběžného s ulicí Hradeckou. K přestavbě na patrový dispenzář došlo až po roce 1656. V letech 1747-1750 vzniklo západní křídlo. Roku 1787 koupil budovy Josef Ingriš, od jeho dědiců pak Jakub Lang, který v budově zřídil továrnu na sukno. Raně klasicistní úpravy spojily dosavadní dvě samostatná křídla a přistavěno k nim bylo ještě třetí křídlo na východní straně. Vzniklá rozlehlá stavba sloužila k obytným účelům i vlastní manufaktuře. Na konci 19. století se objekt dostal do vlastnictví rodiny Lannerů, odtud název "Lanerák" používaný do dnešní doby. V roce 1929 se objekt stal majetkem obce.