Pomník Karla Havlíčka Borovského, Havlíčkova Borová | Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina

Rejstříkové číslo KP: 21379/6-172 GPS souřadnice: 49°38'10.424"N, 15°46'53.525"E Slohové období (hlavní): nezařazeno

Podrobný popis:

Identický pomník najdeme v Kutné Hoře u Vlašského dvora, zde Karel Havlíček Borovský také jistou dobu působil. Havlíček je spodobněn v životní velikosti, zahalen do zřaseného dlouhého pláště s dramatickým gestem s rozpraženou pravou rukou dlaní vzhůru. Socha je umístěna na profilovaném podstavci, který je obehnán ještě nízkým plůtkem. Havlíček pocházel ze zámožné kupecké rodiny. Vystudoval gymnázium v Brodě a poté začal v roce 1838 studovat v Praze filozofii. Jistý čas zamýšlel dokonce stát se knězem, ale ze semináře byl vyloučen. Poté odchází pracovat jako vychovatel do rodiny univerzitního profesora v Moskvě. Cílem této cesty bylo seznámit se vším, co k Rusku patřilo. Poměry v carském Rusku byl však šokován a v červenci 1844 se Havlíček vrací do Čech. Začíná pracovat jako redaktor Národních novin a posléze byl zvolen poslancem říšského sněmu. Byl však více novinářem než poslancem, proto se poslanecké funkce vzdal a plně se věnoval práci redaktora. Díky Havlíčkovi měly Národní noviny velký vliv na české veřejné mínění . Lidé hltali jeho epigramy a satirické popěvky. Když Rakousko začalo obnovovat absolutistickou vládu, většina českých liberálních politiků zanechala svojí činnosti, Havlíček se ale nadále stavěl na odpor a několikrát stanul před soudem, nakonec byl ve svém domě v Brodě zatčen a odvezen do vyhnanství do Brixenu. I ve vyhnanství se snažil studovat, překládat a tvořit. V květnu 1855 se nemocný vrací domů do Čech, pár dní před jeho návratem mu umírá žena. Téměř všude ho čekalo odmítavé chování jeho známých. Umírá téměř osamocený na pokročilou tuberkulózu v pětatřiceti letech v Praze.