Původně cisterciácká grangie pocházející z poloviny 13. století, byla přestavěna počátkem 17. století na výstavný renesanční zámek. V prvním desetiletí 18. století byl zámek barokně přestavěn. Této přestavby se měl účastnit i architekt Jan Blažej Santini.
| Rejstříkové číslo KP: | 24284/7-4373 | | GPS souřadnice: | 49°28'16.931"N, 16°5'14.27"E | | Slohové období (hlavní): | Renesance | | Slohové období (další): | Klasicismus | | Slohové období (další): | Baroko | | Slohové období (další): | Architektura po 2. světové válce |
|
Podrobný popis:
Období vzniku Radešína vymezuje listina pocházející z roku 1262, ve které Smil z Lichtenburka daruje žďárskému klášteru vesnici Bobrůvku. Po převzetí Bobrůvky lze předpokládat i silné snahy o kolonizaci nových držav. Krátce poté je jako centrum tohoto dílu založeno městečko Bobrová. Z této doby se bohužel nedochovaly žádné písemné prameny. Poprvé vstupuje Radešín do psané historie v roce 1407 zmínkou o jistém Janovi z Hradešína, který je jmenován Albrechtem z Vojetína poručníkem svých statků a potomků. Vztahy mezi žďárským klášterem a držiteli někdejší radešínské grangie naznačuje listina z roku 1453, vydaná opatem Benešem, kterou postupuje Buzkovi z Radešína dvůr Radešín se vším jeho příslušenstvím „na věčné časy" pod platem 50 grošů. V případě nedodržení plateb měl dvůr připadnout opět klášteru. Buzek s podmínkami souhlasil čímž se stal klášterním manem, stejně tak jako následující držitelé dvora. Tento stav setrval až do konce 16. století. V roce 1597 byl radešínský statek prodán vladykovi Samuelu Radešínskému z Radešovic. Ten zde také provádí zásadní stavební změny a z původního středověkého areálu vytvořil výstavní renesanční zámek s bohatou sgrafitovou výzdobou. Po smrti Samuela roku 1607 se pak Radešín opět stává součástí žďárského panství a to až do zrušení kláštera v roce 1784. V prvním desetiletí 18. století pokračují rozsáhlé stavební práce vedené opatem žďárského kláštera Václavem Vejmluvou. Po zrušení žďárského kláštera roku 1784 byly klášterní statky převedeny do správy Náboženského fondu. Od náboženského fondu získal Radešín v roce 1826 svobodník Franz Schneider, který zde provedl řadu klasicistních úprav (mimojiné i přístavbu vkusného průchodu mezi jednotlivými křídly). V roku 1863 zdědil Radešín jeho syn Mořic, který působil jako krajský hejtman. Po smrti Mořice přešlo v roce 1879 radešínské panství na jeho dceru Marii, provdanou za Bedřicha Duré. V roce 1908 postoupila Marie Duré polovinu statku svému synovi Maxu Durému, který získal zbytek panství až v roce 1914 sňatkem s Markétou Fundulusovou. Max Duré vlastnil zámek až do roku 1945, kdy mu byl zámek konfiskován. Velmi těžké období ho zdravotně i psychicky natolik zlomilo, že dne 9. září 1945 dostal mrtvici a na zámku zemřel. Zámek posléze přešel do správy Československých státních statků, které zde "hospodařily" do konce 80. let 20. století. Během posledních více jak padesáti let byl zámek zcela vykraden. Odcizen byl i zcela jedinečný barokní krb ze zámeckého sálu (autorem měl být údajně architekt Jan Santini Aichel). V současné době zámek prochází složitou a nákladnou rekonstrukcí.
Zámek, Radešín
Původně cisterciácká grangie pocházející z poloviny 13. století, byla přestavěna počátkem 17. století na výstavný renesanční zámek. V prvním desetiletí 18. století byl zámek barokně přestavěn. Této přestavby se měl účastnit i architekt Jan Blažej Santini.
