Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Dům rodný Bedřicha Václavka, Čáslavice
zpět do výpisu
Bývalá myslivna z poloviny 19. století je rodištěm literárního kritika, teoretika a historika Bedřicha Václavka. V roce 1948 byla na rodném domě odhalena pamětní deska a nedaleko rodného domku stojí od roku 1981 Václavkova busta, jejíž autorem je sochař Josef Malejovský.
Region: | Třebíčsko | Okres: | Třebíč | Obec: | Čáslavice |
|
Číslo popisné: | 23 | Zpřístupnění: | přístupné s omezením | Bezbariérový přístup: | ne | Způsob ochrany: | kulturní památka | Osobnosti: | Václavek Bedřich |
|
více informací
Rejstříkové číslo KP: | 23262 / 7-2592 | GPS souřadnice: | 49°9'7.759"N, 15°46'16.666"E | Slohové období (hlavní): | nezařazeno |
|
Podrobný popis:
Čáslavický rodák Bedřich Václavek byl jedním z předních kritiků a teoretiků avantgardního umění a nejvýznamnějším představitelem předválečného českého literárního marxismu. Po studiích na filosofické fakultě v Praze působil od roku 1923 jako středoškolský profesor v Brně, později jako knihovník univerzitní knihovny. Václavkovo výrazné angažování v "třídním boji" vedlo i k přeložení do knihovny v Olomouci, kde působil až do odchodu do ilegality v roce 1940. Václavkova umělecko-kritická činnost byla ve 20. letech spjata s uměleckým sdružením Devětsil, do okruhu jeho přátel patřili Petr Jilemnický, Vítězslav Nezval, František Halas, Vladislav Vančura. Redaktorsky se podílel na několika časopisech a publikoval v mnohých periodikách doma i v zahraničí. Po návštěvě SSSR ve 30. letech 20. století se stal teoretickým propagátorem socialistického realizmu. Jako odborník se uvedl, dodnes významnou prací z oboru folkloristiky České písně kramářské, a toto téma dále rozvíjel především v díle Písemnictví a lidová tradice. Za okupace se zapojil do protifašistického odboje, byl uvězněn a v roce 1943 zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi.
Přes nesouhlas s některými premisami, které Bedřich Václavek hájil, jeho dílo v oblasti literární kritiky (zejm. díla J. Haška a V. Vančury) a teorie literatury je možné pokládat za zásadní.
Dům je slohově poznamenán ještě opožděným rustikálním empírem. Volně stojící přízemní stavba má řadu zachovalých autentických detailů, mezi které patří například členěná fasáda se středním rizalitem a původní hambalkový krov z 19. století.