Dům rodný Ludvíka Svobody, Hroznatín | Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina

Rejstříkové číslo KP: 39915/7-7040 GPS souřadnice: 49°17'48.479"N, 15°54'36.079"E Slohové období (hlavní): nezařazeno

Podrobný popis:

Na domě byla v roce 1980 odhalena pamětní deska připomínající skutečnost, že se v tomto domě narodil 25. listopadu 1895 velitel l. československého armádního sboru v Sovětském svazu v období 2. světové války a prezident Československé socialistické republiky v letech 1968-1975. Pod záštitou Západomoravského muzea v Třebíči byl v rodném domě Ludvíka Svobody v Hroznatíně v letech 1985-1992 otevřen památník. V roce 1992 byl památník uzavřen. Venkovská usedlost je nyní v soukromých rukou. Osud Ludvíka Svobody byl pestrý. Za 1. světové války se stal členem československých legií v Rusku. Zúčastnil se slavných bitev legií u Zborova a Bachmače proti rakouské a německé armádě a bojů o Transsibiřskou magistrálu proti Rudé armádě. Postupně velel družstvu, četě, rotě a praporu. Po návratu do vlasti se krátce ujímá vedení rodinného hospodářství, ale postupně se vrací zpátky k armádě. Od roku 1922 je důstojníkem československé armády. Po obsazení Československa v roce 1939 uprchl do Polska, kde se stal členem československé vojenské jednotky. Po porážce Polska byl zajat Rudou armádou, internován a odsouzen k smrti jako špión. Situace se změnila po přepadení SSSR Německem. Ludvík Svoboda vstupuje do nově se formujících bojových jednotek Čechoslováků bojujících po boku Rudé armády a začíná organizovat a cvičit v Buzuluku 1. československý samostatný polní prapor v SSSR. Rychle stoupá v hodnostech, v srpnu 1945 se stává armádním generálem. Ve vládě Košického programu zastával funkci ministra obrany ČSR jakožto nestraník. Na počátku padesátých let byl odstraněn z vysoké politiky a krátkou dobu i vězněn. V rámci Pražského jara byl v březnu 1968 zvolen prezidentem místo příliš zkompromitovaného Antonína Novotného. Za srpnové okupace 1968 na jedné straně odmítl jmenovat vládu Biľaka a Indry, na druhé straně se v následujících letech podílel na tzv. normalizaci. Kvůli zdravotním problémům v roce 1975 odstupuje z prezidentské funkce a o 4 roky později umírá.