Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Fara, Štěpánov nad Svratkou
zpět do výpisu
Barokní fara z 2. poloviny 18. století se řadí svým původem k nejstarším objektům v obci. Na fasádě nad dveřmi je umístěn reliéfní erb, který patřil hrabatům ze Stockhamru, ti byli vrchností pernštejnského panství od počátku 18. století.
Region: | Bystřicko | Okres: | Žďár nad Sázavou | Obec: | Štěpánov nad Svratkou |
|
Číslo popisné: | 2 | Zpřístupnění: | nepřístupné | Bezbariérový přístup: | ano s omezením | Způsob ochrany: | kulturní památka |
|
více informací
Rejstříkové číslo KP: | 30965/7-4474 | GPS souřadnice: | 49°30'13.478"N, 16°20'16.746"E | Slohové období (hlavní): | Baroko |
|
Podrobný popis:
Zdejší lokalita byla kolonizována již od 13. století, první písemné zmínky o Štěpánovu jsou uvedeny v listině datované rokem 1285. Zdejší oblast byla cenná zejména díky bohatým ložiskům nerostných rud, první těžba započala již ve 14. století. Díky postupnému rozvoji, modernizaci a stavbě nových železáren mohlo městečko nabídnout pracovní místa pro většinu obyvatel. Ozdobné mříže a různé křížky ze zdejších hutí zdobí nejen obec ale i celé okolí. Například před farou stojí kříž z roku 1761, který byl v místní železárně odlit při příležitosti otevření nové vysoké pece. Vlastnictví pernštejnského panství bylo v letech 1710-1798 v držení pánů ze Stockhamru. Kořeny tohoto rodu musíme hledat v rakouských zemích. František ze Stockhamru byl rakouským vládním radou, který byl v roce 1701 povýšen na rytíře. Jeho syn Pavel byl již titulován jako svobodný pán, další v generaci byl Josef, který měl velmi významnou funkci u císařského dvora jako vrchní číšník, za jeho služby ho císař odměnil v roce 1777, kdy mu udělil titul hraběte. Rychlý vzestup poměrně mladé šlechtické rodiny měl ovšem také rychlý pád. Josef se ke konci svého života již potýkal se značným zadlužením. S jeho smrtí v roce 1798 vymřel rod po meči a panství přešlo do držení přiženěných pánů z Mannsperka. Farní jednopatrová budova stojí na obdélném půdorysu. Její architektonické pojetí i dochované dispoziční řešení z ní činí velmi hodnotnou a zajímavou stavbu. Průčelí domu je rozčleněno kordonovou římsou, vrchní patro zdobí lesénové rámy. V přízemí jsou lesénové rámy doplněny o plastickou rustikální bosáž v nárožích a kolem hlavního vchodu, ve vrcholu oken jsou masivní klenáky. Je kryta mansardovou střechou. Ze západní strany přiléhají k objektu hospodářské budovy. Fara prošla v první polovině 90. let 20. století generální opravou.