Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Kostel sv. Martina, Kralice nad Oslavou
zpět do výpisu
Vesnický kostel stojí na místě svého románského předchůdce a vznikl zřejmě v první polovině 14. století, ale v písemných pramenech je zmiňován až roku 1345 v souvislosti s místním farářem. Věž kostela plnila v minulosti pravděpodobně i obrannou funkci. V prostém interiéru zaujmou ojedinělé nástěnné malby s citáty z Písma a náhrobní kámen Jindřicha Kralického z Kralic.
Region: | Náměšťsko | Okres: | Třebíč | Obec: | Kralice nad Oslavou | Ulice: | Martinská |
|
Zpřístupnění: | přístupné s omezením | Bezbariérový přístup: | ne | Způsob ochrany: | kulturní památka |
|
více informací
Rejstříkové číslo KP: | 19274 / 7-2811 | GPS souřadnice: | 49°11'58.433"N, 16°12'8.184"E | Slohové období (hlavní): | Gotika | Slohové období (další): | Renesance | Slohové období (další): | Baroko |
|
Podrobný popis:
Kostelík je vyzdoben ojedinělými nástěnnými malbami, ve kterých můžeme vysledovat ještě byzantský vliv mísící se s vyspělou gotickou kulturou. Bohužel však vlhké kostelní stěny křehkým malbám nepřály, a dochovaly se nám tak pouze na části presbytáře. Stále však můžeme obdivovat výjevy korunování Panny Marie a sv. Martina, který se dělí o plášť s žebrákem.
Malby jsou dokladem toho, jak i do prostředí venkovských církevních staveb pronikalo gotické nástěnné malířství. České a latinské biblické citáty, které nacházíme na stěnách lodi, jsou datovány do roku 1580.
V kostele nalezneme kruchtovitou tribunu, která sloužila jako oratoř pro rodinu zdejšího pána (oratoř - z latinského orare - "modlit se" - znamená v češtině vyvýšené a oddělené místo k modlitbě v kostele, obvykle se zvláštním vchodem). Kruchta je zaklenuta třemi poli křížové klenby. První patro věže tvořilo její předsíň. Kamenná věž kostela měla rovněž důležitou obrannou funkci. Tento účel dokládá i dochovaná střílna ve stěně věže.
I v kněžišti se dochovaly zbytky freskové výzdoby.
V době reformace se o kostel staral bratrský sbor. Po rekatolizaci však místní fara zanikla a kostel tak připadl Mohelnu a od roku 1785 Jinošovu. V roce 1856 do něj zasáhl blesk, ale hned následujícího roku byl opraven. Barokní střecha na věži však už obnovena nebyla a nahradil ji jednoduchý krov jehlancového tvaru zakončený dvouramenným křížem. Střecha věže je kryta, stejně jako střecha kostela, šindelovou krytinou. Tu nalezneme i na stupňovitých opěrácích po obvodu kostela. V letech 1901 a 1902 byl kostel opravován, což se značně podepsalo na jeho dnešní podobě a bohužel zasáhlo i do historických částí. Byla zde položena nová dlažba, nově vymalovány stěny a vyměněn oltář. Zazděný portálek na jižní straně byl otevřen a staré kamenné náhrobky vsazeny do orámování z betonu. Ačkoliv již v této době byly v kostele odkryty staré bratrské nápisy i pozůstatky výmalby, nevěnovala se jim zvláštní odborná pozornost. Té se jim dostalo až při rekonstrukci interiéru v letech 1956-1957.