Kostel sv. Martina, Kralice nad Oslavou | Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina

Rejstříkové číslo KP: 19274 / 7-2811 GPS souřadnice: 49°11'58.433"N, 16°12'8.184"E Slohové období (hlavní): Gotika Slohové období (další): Renesance Slohové období (další): Baroko

Podrobný popis:

Kostelík je vyzdoben ojedinělými nástěnnými malbami, ve kterých můžeme vysledovat ještě byzantský vliv mísící se s vyspělou gotickou kulturou. Bohužel však vlhké kostelní stěny křehkým malbám nepřály, a dochovaly se nám tak pouze na části presbytáře. Stále však můžeme obdivovat výjevy korunování Panny Marie a sv. Martina, který se dělí o plášť s žebrákem. Malby jsou dokladem toho, jak i do prostředí venkovských církevních staveb pronikalo gotické nástěnné malířství. České a latinské biblické citáty, které nacházíme na stěnách lodi, jsou datovány do roku 1580. V kostele nalezneme kruchtovitou tribunu, která sloužila jako oratoř pro rodinu zdejšího pána (oratoř - z latinského orare - "modlit se" - znamená v češtině vyvýšené a oddělené místo k modlitbě v kostele, obvykle se zvláštním vchodem). Kruchta je zaklenuta třemi poli křížové klenby. První patro věže tvořilo její předsíň. Kamenná věž kostela měla rovněž důležitou obrannou funkci. Tento účel dokládá i dochovaná střílna ve stěně věže. I v kněžišti se dochovaly zbytky freskové výzdoby. V době reformace se o kostel staral bratrský sbor. Po rekatolizaci však místní fara zanikla a kostel tak připadl Mohelnu a od roku 1785 Jinošovu. V roce 1856 do něj zasáhl blesk, ale hned následujícího roku byl opraven. Barokní střecha na věži však už obnovena nebyla a nahradil ji jednoduchý krov jehlancového tvaru zakončený dvouramenným křížem. Střecha věže je kryta, stejně jako střecha kostela, šindelovou krytinou. Tu nalezneme i na stupňovitých opěrácích po obvodu kostela. V letech 1901 a 1902 byl kostel opravován, což se značně podepsalo na jeho dnešní podobě a bohužel zasáhlo i do historických částí. Byla zde položena nová dlažba, nově vymalovány stěny a vyměněn oltář. Zazděný portálek na jižní straně byl otevřen a staré kamenné náhrobky vsazeny do orámování z betonu. Ačkoliv již v této době byly v kostele odkryty staré bratrské nápisy i pozůstatky výmalby, nevěnovala se jim zvláštní odborná pozornost. Té se jim dostalo až při rekonstrukci interiéru v letech 1956-1957.