Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, Želetava
zpět do výpisu
První písemná zmínka o obci Želetava pochází z roku 1303. Hřbitovní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské pochází sice z poloviny 14. století, ale v následujících staletích prošel stavebními úpravami. Výrazněji se na jeho dnešním vzhledu podepsaly zejména přestavby v 18. a následně i v 19. století.
| Region: | Moravskobudějovicko a Jemnicko | | Okres: | Třebíč | | Obec: | Želetava |
|
| Zpřístupnění: | přístupné s omezením | | Bezbariérový přístup: | ano s omezením | | Způsob ochrany: | kulturní památka |
|
více informací
| Rejstříkové číslo KP: | 24585/7-3200 | | GPS souřadnice: | 49°8'25.629"N, 15°40'25.9"E | | Slohové období (hlavní): | Gotika | | Slohové období (další): | Baroko | | Slohové období (další): | Historizující slohy |
|
Podrobný popis:
Kateřina Alexandrijská byla podle legendy křesťanskou mučednicí, která měla žít kolem roku 300 a po staletí patřila mezi nejoblíbenější křesťanské světce. Dnešní badatelé však předpokládají, že se jedná o smyšlenou postavu. Podle křesťanské legendy byla Kateřina vzdělanou egyptskou princeznou, jež se stala křesťankou pod vlivem místního poustevníka. Během pronásledování křesťanů císařem Maxentiem vystoupila na obranu své víry a v disputaci přesvědčila o své pravdě padesát pohanských filozofů, které císař dal posléze upálit. Maxentius, fascinovaný sílou její osobnosti, jí nabídl manželství, což ona odmítla pro touhu zachovat si panenství. Odmítnutý císař ji nechal umučit. První pokus o popravu byl neúspěšný, neboť hořící kolo, na něž měla být vpletena, zasáhl blesk. Proto jí císař nechal uřezat prsy a setnout hlavu. Ze žil světice podle legendy namísto krve prýštilo mléko, andělé zanesli mrtvé tělo na posvátnou egyptskou horu Sinaj. Zde byly ostatky později nalezeny a vystavěn dodnes stojící klášter sv. Kateřiny Alexandrijské.
První písemná zmínka o obci Želetava pochází z roku 1303. Hřbitovní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské pochází sice z poloviny 14. století, ale v následujících staletích prošel stavebními úpravami. Výrazněji se na jeho dnešním vzhledu podepsaly zejména přestavby v 18. a následně i v 19. století.
