Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Toleranční modlitebna, Jimramov
zpět do výpisu
Modlitebna byla postavena v letech 1785 -1786. Již od počátku toleranční doby se Jimramov stal sídlem moravského reformovaného superintendenta, hlavního představeného evangelické církve. Stal se jím Michal Blažek, potomek českých emigrantů, rodák ze Senice na Slovensku.
Region: | Novoměstsko a Ždársko | Okres: | Žďár nad Sázavou | Obec: | Jimramov |
|
Zpřístupnění: | přístupné s omezením | Bezbariérový přístup: | nedefinováno | Způsob ochrany: | kulturní památka | Osobnosti: | Blažek Michal |
|
více informací
GPS souřadnice: | 49°38'8.149"N, 16°13'24.647"E | Slohové období (hlavní): | Baroko |
|
Podrobný popis:
Reformovaný sbor v Jimramově byl zřízen roku 1782. Až do postavení modlitebny se evangelíci scházeli v soukromí. Střecha modlitebny byla původně pokryta šindelem, později břidlicí. Ke stavbě věže se přikročilo v letech 1883-1884, stavitelem byl Jan Šír z Nového Města na Moravě. V té době byly zřízeny dvě empory, instalovány nové varhany a pořízeny zvony, o které později modlitebna přišla v době první světové války. Nové zvony si sbor pořídil v roce 1921. V roce 1934 byla modlitebna elektrifikována a díky tomu osvětlena. Při opravě v letech 1986-1987, krátce před dokončením, došlo k požáru střechy. Krovy shořely a celá stavba byla poškozena. Opravy se protáhly až do roku 1988. V interiéru, uprostřed, se nachází bohatě zdobená kazatelna a stůl Páně s ohrádkou a křtitelnicí. U starého vchodu s původními dveřmi je zazděn jeden z nejstarších tolerančních náhrobků z roku 1786. Hřbitov byl u modlitebny zřízen roku 1790 zakoupením části pozemku katolického hřbitova a roku 1830 byl obehnán zdí.
Michal Blažek byl muž obdivuhodných jazykových a teologických schopností, studoval na několika evropských univerzitách a mimo jiné působil i jako vychovatel v rodinách uherských šlechticů. Do Jimramova přišel v roce 1784 a pobýval zde až do své smrti roku 1827. I když měl na starosti rozsáhlou úřední agendu (sháněl finanční prostředky pro podporu nových sborů, povolával nové kazatele, řešil organizační i sporné záležitosti sborů, vykonával vizitace atd.), věnoval se překladatelské činnosti a byl i plodným spisovatelem.
Až do postavení fary roku 1791 bydleli duchovní v soukromí. Fara byla postavena nedaleko modlitebny a nějaký čas sloužila i jako škola. V letech 1957-1959 byl na faře zřízen podle projektu architekta Bareše sborový sál, zvaný Karafiátova síň. V roce 1985 byla síň nově upravena podle návrhu Miroslava Rady.