Toleranční modlitebna, Moraveč | Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina

Rejstříkové číslo KP: 46488/3-3156 GPS souřadnice: 49°24'30.616"N, 15°4'25.599"E Slohové období (hlavní): Baroko

Podrobný popis:

Věž stojí v ose delší strany a tvoří hlavní vstup. Došlo tak ke změně dispozice modlitebny, kdy původní vstup byl z pravé strany od hřbitova. Loď se stolem Páně uprostřed je kryta kazetovým stropem, okna jsou prostá obdélná. Na zdech modlitebny se nacházejí nápisy biblických veršů s letopočtem 1788. Na hřbitově najdeme náhrobky prvních farářů a členů jejich rodin (viz heslo Náhrobky, Moraveč). Kostel byl později opravován v roce 1931, poté v 60.letech 20. století a nakonec v letech 1993-1996. Reformovaný sbor byl v Moravči ustaven roku 1784. Prvním pastorem se stal Jan Szalatnay, původem z Miškovce. První bohoslužby vykonal 29. února 1784 ve stodole č. p. 4, kde byl také do postavení fary ubytován. Ve svých pamětech uvádí, že bydlel v malé místnosti spojené s maštalí. Szalatnay neuměl řádně česky, proto se na boslužby připravoval s velkými obtížemi, kdy s pomocí slovníku překládal kázání i modlitby z rodné maďarštiny. První dřevěná fara z roku 1784 nevydržela dlouho a musela být roku 1789 nahrazena kamennou, která sloužila svému účelu až do čtvrtiny 20. století. V letech 1928-1930 byla postavena fara nová, která prošla rekonstrukcí v druhé polovině 80. let 20. století. Od svého počátku měl moravečský sbor dvě kazatelské stanice, v Opatově a ve Stměchách, které se v 60. letech 19. století osamostatnily. Na počátku 20. století se moravečský sbor stal činným v misijní práci v jižních Čechách. V roce 1897 byla zřízena kazatelská stanice v Táboře, roku 1900 v Českých Budějovicích a v roce 1901 v Písku. Tyto kazatelské stanice se ve 20. letech 20. století osamostatnily a staly se farními sbory.