Zvonička ve Volevčicích představuje neobyčejně cenný, ojedinělý doklad dřevěné zvonice věžovitého typu z 2. poloviny 18. století. Je výtvarně účinným příkladem lidového stavitelství na Vysočině. Zvoničky v podobě drobných věžovitých staveb se vyskytují jen zřídka a nikdy nedosahují rozměrů zvonic.
| Rejstříkové číslo KP: | 35518/7-5403 | | GPS souřadnice: | 49°12'39.336"N, 15°26'37.899"E | | Slohové období (hlavní): | Baroko |
|
Podrobný popis:
Specifické pro drobné zvoničky, mezi které patří i ta ve Volevčicích, je, že stávaly ve vsích, ve kterých se nenacházel kostel. Oproti tomu zvonice stávaly vždy v blízkosti kostela. Zvoničky plnily v obcích funkci zvukového znamení (informovaly o čase nebo varovaly před požáry či nepřátelskými vpády) a dostávaly často i funkci obecní kapličky. Hromadné zřizování zvoniček vyvolal tzv. „ohňový“ patent, který roku 1751 vydala Marie Terezie. Ten nařizoval, aby v každé obci byl zvon, který by upozorňoval na případný požár.
Zvonice, Volevčice
Zvonička ve Volevčicích představuje neobyčejně cenný, ojedinělý doklad dřevěné zvonice věžovitého typu z 2. poloviny 18. století. Je výtvarně účinným příkladem lidového stavitelství na Vysočině. Zvoničky v podobě drobných věžovitých staveb se vyskytují jen zřídka a nikdy nedosahují rozměrů zvonic.
