Na vršku s širokým výhledem stojí uprostřed hřbitůvku, obehnaného kamennou zdí, kostel sv. Michala, lidově také zvaný "kostel u sedmi Borů", pocházející z 1. poloviny 13. století. Za celkové poválečné obnovy v roce 1949 byla v interiéru odkryta a restaurována fresková výmalba ze 14. století.
Rejstříkové číslo KP: | 45690/7-4358 | GPS souřadnice: | 49°34'8.307"N, 16°15'7.216"E | Slohové období (hlavní): | Gotika | Slohové období (další): | Historizující slohy | Slohové období (další): | Baroko |
|
Podrobný popis:
Jde o orientovanou podélnou jednolodní stavbu s kněžištěm ze 2. poloviny 13. století, které bylo koncem 14. století po požáru zaklenuto. U něho byla na severu ve 2. polovině 17. století přistavěna sakristie. Naopak, k jižní zdi kostelní lodi je přistavěna hranolová věž velmi charakteristického, nezaměnitelného tvaru z období pozdní gotiky (1467?). Korunu věže tvoří na slepých arkádách mírně vyložený ochoz s nárožními pilíři. Věž byla v roce 1848 překryta stanovou střechou. Oplechování všech střech kostela pochází už z roku 1906. Za celkové poválečné obnovy z roku 1949 byly sice odkryty a restaurovány malby, zalíčené asi v 1. polovině 16. století, ale zároveň byly otlučeny omítky vnějších fasád a zdivo bylo vyspárováno. Jde o jednoznačně o pokračování projevu purismu, nastartovaného v Rakousko-Uhersku ve 2. polovině 19. století. Interiér je vyzdoben freskovou malbou ze 14. století, která byla provedena na vlhkém vápenném nátěru. Výzdoba je rozvržena do tří pásů oddělených vlysem. První pás je tvořen řasenou drapérií, druhý Kristovými pašijemi, které pokračují ve třetím pásu (Bičování, Korunování, Nesení kříže, Ukřižování). Na východní stěně je ve třetím pásu Poslední soud (Kristus, soudce v mandorle a troubící andělé). Dále také Panna Maria ochranitelka, Nanebevstoupení a archanděl Michael, který je považován za svatého ochránce církve bojující, bojovníka s drakem (ďáblem). Prostě výjevy, které můžeme v kostelech v našich zemích spatřit zřídka, častější jsou malby výjevů ze Starého i Nového zákona v interiérech kostelů na území Itálie. V kostele je hodnotná ještě mramorová křtitelnice, snad z doby výstavby, i středověký náhrobní kámen bez nápisu. Ve věži je zavěšen zvon z doby kolem roku 1500 a další zvon ulitý roku 1535.
Opevněný kostelík byl obléhán za třicetileté války Švédy, kteří ho nakonec zapálili a upálili v něm, podle legendy, i místního faráře. Později při hloubkové rekonstrukci podlahy byla v popelu pod oltářem opravdu nalezená ohořelá lidská kostra.