Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Usedlost č. p. 7, Boňov
zpět do výpisu
Vesnická usedlost č. p.7 v Boňově je charakteristickou ukázkou velkého statku situovaného v návesním prostoru, který má svůj původ ve středověké dispozici venkovského uzavřeného dvorce. Byla to samostatná hospodářská jednotka se všemi potřebnými prostory a vybavením, které odpovídalo postavení a movitosti hospodáře.
Region: | Třebíčsko | Okres: | Třebíč | Obec: | Jaroměřice nad Rokytnou |
|
Číslo popisné: | 7 | Zpřístupnění: | nepřístupné | Bezbariérový přístup: | ano | Způsob ochrany: | kulturní památka |
|
více informací
Rejstříkové číslo KP: | 10786/7-8628 | GPS souřadnice: | 49°7'3.37"N, 15°55'10.932"E | Slohové období (hlavní): | nezařazeno |
|
Podrobný popis:
Orientace domu je štítová. Pravá strana statku byla obytným domem hospodáře. Levá strana, původně sýpka, byla upravena pro výměnek. Obě části jsou propojeny vysokou zdí s dřevěnými vjezdovými vraty se segmentovým záklenkem a malou brankou pro pěší. Vraty se vstupuje do dvora, kolem něhož je kamenné náspí. Uprostřed dvora bylo hnojiště. Za obytnou částí i sýpkou (výměnkem) byly stáje, chlévy, kurníky, holubníky a prostory pro uskladnění hospodářského nářadí a strojů. Nádvorní část uzavírá průjezdná stodola, za níž je zahrada a další záhumenní stodola, do níž se dalo zajíždět i z obslužné komunikace za humny, která obepínala obec. Zahradní hranice mezi usedlostmi tvořily zídky vyskládané z kamenů na sucho. Oplocení předzahrádek, kde se pěstovalo koření a květiny, bylo tvořeno kamennými omítanými zídkami. U statku č. p. 7 je kamenná bílená zídka pouze u zahloubeného sklípku v předzahrádce, jinak je oplocení z drátěných dílců s kamennou podezdívkou. Polozahloubené sklípky v předzahrádkách návesních usedlostí jsou pro Boňov typické. Tyto sklípky často ukrývaly i studánku s pramenem čisté vody. Usedlost č. p. 7 patřila k těm, jejichž majitelé v 50. letech odmítli vstoupit do JZD, a proto byli násilně vysídleni. Podobný osud potkal většinu starých českých selských rodů, jejichž jména můžeme najít i na indikační skici z roku 1825.
-