Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Usedlost č. p. 23, Samotín
zpět do výpisu
Dům pochází z přelomu 18. a 19. století. Zajímavý je dřevěný přístavek, ve zdejší lokalitě zvaný barák, jenž chránil vchod zejména v zimních měsících, kdy zde sněhová nadílka mnohdy dosahovala až několikametrových výšek. Jedná se o typický prvek v prostředí severního Horácka.
Region: | Novoměstsko a Ždársko | Okres: | Žďár nad Sázavou | Obec: | Sněžné |
|
Číslo popisné: | 23 | Zpřístupnění: | nepřístupné | Bezbariérový přístup: | nedefinováno | Způsob ochrany: | kulturní památka |
|
více informací
Rejstříkové číslo KP: | 27544/7-4149 | GPS souřadnice: | 49°38'47.699"N, 16°4'37.909"E | Slohové období (hlavní): | nezařazeno |
|
Podrobný popis:
Poměrně mladá ves Samotín se začala formovat od 20. let 18. století, kdy zde vykácením lesa "Na samotíně" vznikla mýtina, na které povolila vrchnost stavbu domků pro dělníky pracující v panských podnicích umístěných ve zdejší lokalitě. Tzv. činžovní osada převzala název dle původního lesa.
Stavení č. p. 23 má dodnes řadu autentických prvků. Původní roubené stěny jsou tvořeny hraněnými trámy spojenými v nárožích vazbou na tzv. rybinu. Trámy jsou natřeny bílým vápenným nátěrem, který je pro dřevěnice Českomoravské vrchoviny velmi typický. Vápno mělo ochranou funkci, jednak chránilo namáhané trámy před povětrnostními vlivy, jednak bylo prevencí před dřevokaznými škůdci. Jeho používání je také spojováno s protipožárními nařízeními z konce 18. a zejména pak počátku 19. století, kdy byla omezována stavba nových domů ze spalných materiálů, bílý nátěr tak měl alespoň částečně připodobnit stavbu zděným omítaným domům. V přístavcích, zvaných také žundry, kulničky či záprsně se skladovalo dříví, hospodář si zde mohl schovávat různé nářadí a často zde byl umístěn i záchod.
-
-