Družstvo pro postavení sokolovny v Telči bylo založeno již na konci 19. století. K vlastní stavbě budovy sokolové přikročili na konci roku 1921. Po prohlídce tělovýchovných zařízení v okolí i v Praze, vypracoval telčský stavitel Ludvík Srb zdarma plány na stavbu. Zohlednil přitom jak požadavky cvičitelského sboru, tak přání obce získat stálou jevištní scénu. Slavnostní otevření se uskutečnilo až 19. července 1925. Stavba ovlivněná prvky kubizmu a art-deco, má dekorativní pojetí fasády, z níž vyniká alegorický sgrafitový obraz s názvem Blaník z roku 1924. Autorem sgrafita je Antonín Václav Slavíček.
Rejstříkové číslo KP: | 103 855 | GPS souřadnice: | 49°10'58.169"N, 15°27'42.351"E | Slohové období (hlavní): | Moderna |
|
Podrobný popis:
Nabídka stavitele Srba vyšla vítězně z výběrového řízení, kterého se zúčastnilo celkem pět zájemců. Dne 29. května 1922 byly konečně zahájeny výkopové práce. Slavnostní položení symbolického základního kamene se konalo 8. září. Tou dobou již základové zdivo sahalo do výše soklu. Veškeré potřebné práce obstarávali členové sokola zdarma.
Ludvík Srb (1862-1934), zednický mistr a telečský stavitel se podílel na stavbě několika domů v Telči především na ulicích Beringerova, Havlíčkova a Jihlavská. Jeho nejvýznamnějším dílem přesto zůstává telečská sokolovna. Možná s ním na stavbě spolupracoval také syn Stanislav (*1895), který po jeho smrti pokračoval ve stavitelských aktivitách svého otce.
Sokolovna je mohutná dvojpodlažní budova na půdorysu ve tvaru L s obloukovým závěrem na východní straně. Budova má mansardovou střechu se čtyřmi malými vikýři ve stylu geometrického kubizmu podél delší půdorysné strany a s velkým proskleným vikýřem nad obloukovým závěrem stavby. Architektonicky nejzajímavější částí stavby je ojediněle dochovaná krovová konstrukce s věšadly. Téměř celé přízemí objektu zabírá vysoký divadelní sál (přestupující obě podlaží) s vyvýšeným pódiem na jedné straně a s balkónem (v úrovni druhého podlaží) na straně protější. Sál má kazetový strop, zachovala se zde také původní osvětlovací tělesa.
Autorem sgrafita na fasádě sokolovny je Antonín Václav Slavíček (1895-1938), malíř a grafik, který studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesorů Dítěte, Wurzla, Klugeho, Skřivánka, Špílara a V. H. Brunnera. Od roku 1921 byl členem výboru Občanské umělecké besedy, později se stal členem Sdružení výtvarníků v Praze. Výstavy obesílal drobnými kolorovanými kresbami a akvarely. Vystavoval na četných domácích i zahraničních výstavách, dokonce až v Los Angeles. Souborná výstava jeho kreseb byla v Krásné jizbě Družstevní práce v Praze v březnu 1936 a posmrtná výstava v síni Sdružení výtvarníků v Praze v lednu 1939 (88 prací). Významné místo v jeho tvorbě zaujímají karikatury. V nich napadá morální, sociální a politický úpadek společnosti. Knižní výzdobou také přispíval do Dobrého díla Josefa Floriána ve Staré Říši. Jeho posledním dílem byly perokresby ke knize R. J. Vonky „Od hroudy k chlebu“, která vyšla v Praze v roce 1939.
Jeho díla se nacházejí ve sbírkách Ministerstva školství, Národní galerie, OGV Vysočiny v Jihlavě a v řadě dalších muzeí a galerií. Jeho knižní značky jsou ve sbírkách exlibristů v Bruselu. Slavíček je pochován na hřbitově u sv. Anny v Telči.