Drobná zděná omítaná stavba je příkladem sloupkových božích muk z poloviny 18. století. Jsou ojedinělým dokladem dobových forem, zaujmou svým tvarem, uměřeným rytmem částí o kruhovém a pravoúhlém půdorysu její forma je ojedinělá a provedení kvalitní. Omítky, zachovalé na povrchu, jsou z velké části historické, snad i původní.
Rejstříkové číslo KP: | 22825/7-2804 | GPS souřadnice: | 48°58'38.354"N, 15°38'16.973"E | Slohové období (hlavní): | Baroko |
|
Podrobný popis:
Z podstavce čtvercového půdorysu vyrůstá dřík sloupu, tvořený různě silnými prstenci. Na tomto kulatém dříku je nasazena pravoúhlá lucerna, krytá pálenou taškou. Ve vrcholu je železný kovaný kříž, pravděpodobně novodobý. Ve výklenku lucerny je výjev s Janem Nepomuckým.
Boží muka se nazývá drobná stavba nejčastěji ve tvaru sloupu nebo pilíře, někdy krytá stříškou. Občas bývá název boží muka (nesprávně) používán také pro krucifix situovaný ve venkovním prostoru. Mají symbolizovat sloup, u nějž byl z rozhodnutí Pontia Piláta bičován Kristus. Boží muka se nacházejí na návrších, rozcestích či v místech, kde někdo zahynul. Často bývají obklopena památnými stromy.
Nejstarší boží muka se snad začala vyskytovat již před 14. stoletím. Od 14. století se objevují kamenná gotická boží muka, z nichž se zčásti též kvůli husitskému obrazoborectví dochovala jen některá (např. na Českobudějovicku a Českokrumlovsku). Největší rozšíření božích muk pak patří období baroka a první republiky.
Po řadě pozemkových reforem, zejména pak po zcelování menších polí do rozměrných honů v rámci kolektivizace v 50. letech 20. století, se z volné krajiny vytratily jednoznačné identifikátory konkrétních míst. Zachovaná boží muka společně s památnými stromy představují důležité orientační body nejen pro turisty, ale hlavně pro majitele a správce pozemků.