Socha světce je osazena nad schodištěm ke vstupnímu průčelí polenského chrámu a tvoří protějšek sochy sv. Petra, která je na levé straně. Světec si levou ruku tiskne k hrudi a drží v ní svůj atribut kovový meč, v pravé ruce drží knihu. Jeho pohled je upřen k nebesům.
| Rejstříkové číslo KP: | 18285/7-5076 | | GPS souřadnice: | 49°29'16.271"N, 15°43'4.164"E | | Slohové období (hlavní): | Baroko |
|
Podrobný popis:
Sv. Pavel byl Izraelitou a původně se jmenoval Šavel. Pocházel z maloasijského města Tarsu (v jižním Turecku) a měl římské občanství. Skutky apoštolů popisují mimořádné zjevení Ježíše Krista Pavlovi, které z pronásledovatele církve udělalo nejhorlivějšího apoštola. V Jeruzalémě se setkal s apoštolem Petrem a několika dalšími učedníky Ježíše Krista. Křesťané mu zpočátku nedůvěřovali, v této těžké chvíli mu byl nápomocen Barnabáš, který ho doporučil jeruzalémské církvi. Svojí horlivostí si způsobil mnoho problémů zejména mezi Židy, proto se na nějaký čas vrací do rodného Tarsu. Pavlův přítel Barnabáš byl vyslán šířit Kristovo učení do Antiochie a povolal k sobě Pavla. Misijní cesty apoštola Pavla jsou v Novém zákoně poměrně podrobně popsané (rozeznáváme tři velké misijní cesty). Na těchto cestách hlásal evangelium na Kypru, v Malé Asii, v Řecku a na ostrovech v Egejském moři. Od roku 61 byl Pavel přibližně dva roky držen v domácím vězení v Římě, to mu ovšem nebránilo vyvíjet rozsáhlý apoštolát (Pavlovi dopisy různým církevním sborům).
Jeho zásluhou se křesťanství začalo šířit mezi pohany a stalo se světovým náboženstvím. Proto je často považován za faktického zakladatele křesťanství. Podle tradice je autorem 14 listů Nového zákona, z nichž 7 se mu připisuje i dnes.
Po propuštění z vězení navštívil řecké a maloasijské církevní obce. V roce 64, kdy císař Nero nařídil pronásledování církve v Římě, byl Pavel opětovně uvržen do vězení a později popraven. Sv. Pavla pochovali na hřbitově u Ostijské cesty. Císař Konstantin Velký postavil nad jeho hrobem menší baziliku. Císař Valentinián II. začal v roce 386 stavbu velké svatyně. Bazilika byla postupem času bohatě vyzdobená. V roce 1823 ji však těžce poškodil požár, papež Lev XII. ji začal obnovovat a obnova byla ukončena za papeže Pia IX. v roce 1854.
Atributem sv. Pavla je meč, kterým byl popraven, a také kniha.
Socha sv. Pavla, Polná
Socha světce je osazena nad schodištěm ke vstupnímu průčelí polenského chrámu a tvoří protějšek sochy sv. Petra, která je na levé straně. Světec si levou ruku tiskne k hrudi a drží v ní svůj atribut kovový meč, v pravé ruce drží knihu. Jeho pohled je upřen k nebesům.
