Památník nevolnického povstání, Lesonice | Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina

GPS souřadnice: 49°6'28.471"N, 15°45'22.736"E Slohové období (hlavní): nezařazeno

Podrobný popis:

Lesonický zámek (viz heslo Zámek, Lesonice) byl centrem správy lesonického panství, které se v konečné podobě ustavilo koncem 17. století. Stal se sídlem vrchnostenských úředníků, kteří na panství hospodařili místo vlastních šlechtických držitelů, ti byli většinou zaměstnáni zábavou v centru monarchie, ve Vídni. Už koncem roku 1771 byla Josefu II. poddanými předána stížnost na nelidské zacházení a tresty, které poddaní museli od vrchnostenských správců snášet. Stížnosti se dostalo slyšení a vrchní Korger a výčapský pojezdný Mikšík dostali trest vězení po dobu tří měsíců na hradě Špilberku. Trest jim byl ale na přímluvu majitele panství snížen na měsíce dva. Správci se poddaným po propuštění z vězení samozřejmě mstili tak, že jim vzali všechny dosavadní výhody. Vypjatá atmosféra na lesonickém panství dostala další podnět ke vzpouře, a to ze severovýchodních Čech (povstání u Chlumce–1775). Falešné zprávy o výsledcích povstání v Čechách, o tom, že přineslo úlevu v robotách, způsobilo odmítání robotních povinností na lesonickém panství, nejdříve v obci Martínkov. Vrchnostenští úředníci začali poddané sedláky i fyzicky trestat. V červenci 1775 pak došlo k zatýkání odbojných poddaných a k jejich odvozu do vězení v lesonickém zámku. To se již před zámkem začali srocovat další poddaní ze všech okolních vesnic. 25. července proto bylo ze Znojma povoláno vojsko a další den došlo ke srážce sedláků a čeledi s ozbrojenými vojáky. Při výstřelu vojáků do davu zahynulo celkem 6 neozbrojených sedláků a 25 jich bylo zraněno. Na lesonickém zámku v následujících dnech (až do 10. září) probíhaly výslechy úředníků i povstalecké strany a to podle normálního trestního řádu, nikoliv podle stanného práva (na přímý zásah císařovny Marie Terezie).