Židovské obyvatelstvo se v Třešti připomíná v 15. století, kdy se sem uchýlilo několik Židů vypovězených z Jihlavy. V roce 1686 nařídil hrabě Ferdinand Arnošt Herberstein Židům nastěhovat se do jedné ulice. Největší rozmach dosáhla židovská komunita v 1. polovině 19.století, kdy židovské obyvatelstvo tvořilo pětinu obyvatel města. Rasová perzekuce v období 2. světové války a smrt většiny třešťských Židů ve vyhlazovacích táborech v Polsku znamenal konec židovské komunity ve městě.
Židovská čtvrt v Třešti má tvar nepravidelného pětiúhelníku a lze ji umístit do prostoru dnešní Nádražní ulice (směr Batelov) a několika menších uliček k ní přiléhajících (např. Rooseveltova, nám. Svobody, Erbenova, Úzká, J. Čapka, Ztracená, ...).
Rejstříkové číslo KP: | součást MPZ, některé objekty jsou KP | GPS souřadnice: | 49°17'36.505"N, 15°28'51.782"E | Slohové období (hlavní): | Klasicismus | Slohové období (další): | Empír |
|
Podrobný popis:
Způsob řazení domů v Nádražní ulici odpovídá křesťanským částem městečka. Bývalé židovské ghetto se však vyznačuje větší hustotou zástavby, protože v omezeném prostoru stavební aktivity směrovaly k úpravě dvorků, takže zde nejsou dochovány zahrádky či hospodářská stavení. V bočních ulicích lze najít většinou přízemní domky.
Od roku 1787 byly také v Třešti židovské domy povinně označeny popisnými římskými čísly. Domy sloužily k bydlení, ale v přízemí často bývaly umístěny krámky a řemeslnické dílny
Židovské ghetto v Třešti obsahovalo přibližně 90 domů, z nichž se do současnosti dochovalo téměř 76 budov. Ač jejich historie sahá do období renesance, většina byla po velkém požáru v roce 1824 klasicistně a empírově přestavěna.