Ptáčovský kopeček je osamělý travnatý vršek ležící asi 700 m severovýchodně od Ptáčova u Třebíče v nadmořské výšce asi 400 m. Jedná se o typický krajinný prvek přírodního parku Třebíčsko. Je významnou lokalitou koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) rostoucího na krátkostébelných kostřavových pastvinách.
Podrobný popis:
Nápadný protáhlý pahorek v polích je typickou ukázkou kulturní krajiny Třebíčska. V minulosti bylo území využíváno jako pastvina a zčásti též jako louka, od poloviny 20. století byly pozemky ponechány ladem. Horninový podklad tvoří mylonity, vzniklé ze žulosyenitů třebíčského masivu, půdní podloží tvoří kambizem typická, ve vlhčích částech pseudoglej typický a kambizem pseudoglejová. V jižní polovině území se nalézají cenná společenstva xerotermní a semixerotermní vegetace, severní polovinu pokrývá borový lesík a ladem ležící louka. V časném jaru je lokalita poseta nápadnými květy koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), rostoucího zde v početné populaci. Na výchozech hornin se vzácně vyskytuje také smil písečný (Helichrysum arenarium) a další výrazně xerotermní druhy rostlin, např. mochna jarní (Potentilla tabernaemontani), chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis) či mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides). Na zmíněná společenstva navazují kostřavové trávníky jimž dominují kostřavy, konkrétně kostřava ovčí (Festuca ovina), k. červená (F. rubra) a k. žlábkovitá (F. rupicola). Dále zde roste psineček tuhý (Agrostis vinealis), jetel alpinský (Trifolium alpestre) a j. horský (T. montanum), mochna písečná (Potentilla arenaria). Charakteristický je i výskyt drobných jarních jednoletek, ke kterým patří rozrazil Dilenův (Veronica dillenii) a r. jarní (V. verna). Území je také refugiem suchomilné a teplomilné autochtonní fauny. Žije tu např. kobylka šedá (Platycleis grisea), několik druhů sarančí, z nichž nejnápadnější je saranče modrokřídlá (Oedipoda coerulescens), teplomilný potemník Opatrum sabulosum, okáč kostřavový (Arethusana arethusa) nebo vřetenuška ligustrová (Zygaena carniolica). Lokalitu obývá i ještěrka obecná (Lacerta agilis). Pro udržení výskytu koniklece velkokvětého a dalších světlomilných a konkurenčně slabých druhů organismů je území každoročně koncem léta koseno a odstraňují se náletové dřeviny.