Jedná se o meandrující přirozený tok v ostře zařezaném geomorfologicky a mikroklimaticky mimořádně členitém údolí. Do sítě chráněných území NATURA 2000 byla zařazena díky výskytu hrouzka běloploutvého (Gobio albipinnatus) a mlže velevruba tupého (Unio crassus). Značná část lokality se vyskytuje na území Jihomoravského kraje, část je součástí Přírodního parku Třebíčsko.
Podrobný popis:
Část toku Rokytné tvoří přirozenou hranici Třebíčska a Znojemska. Údolí říčky je geomorfologicky a mikroklimaticky mimořádně členité, v některých úsecích hluboce zaříznuté údolí meandrujícího toku s minimem přítoků, Je pro něj typická vysoká rozkolísanost průtoků, místy až vysycháním. Geologické podloží v bezprostředním okolí řeky tvoříí fluviální písčitohlinité až hlinitopisčité sedimenty, v půdním pokryvu se vyvíjejí fluvizemě. Reliéf je pahorkatinný, v bezprostředním okolí řeky se vytvářejí ploché údolní nivy. Na březích se často zachovaly pěkné břehové porosty s olšemi lepkavými (Alnus glutinosa), vrbami křehkými (Salix fragilis), jasany ztepilými (Fraxinus excelsior), duby letními (Quercus robur) a javory babykami (Ace campestre). V jejich podrostu je hojný ptačinec hajní (Stellaria nemorum), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea). V nivě se objevují luční porosty charakteru mezofilních ovsíkových, vlhkých pcháčových až psárkových luk, jsou však často značně intenzivně využívané.
Dno řeky je bohaté na vodní bezobratlé organismy. Z předmětů ochrany na této lokalitě se vyskytují velevrub tupý (Unio crassus) a hrouzek běloploutvý (Gobio albipinnatus). Potvrzen byl výskyt kriticky ohroženého velevruba malířského (Unio pictorum). Z dalších chráněných druhů se vyskytují např. užovka obojková (Natrix natrix.), užovka podplamatá (N. tessellata).
Lokalita je významná především z hlediska výskytu hrouzka běloploutvého (Gobio albipinnatus), pro kterého jde o jednu ze tří vymezených lokalit v ČR. Její hodnota spočívá zejména v rozsahu a do značné míry v přirozeném stavu řečiště. Dalším předmětem ochrany zde je velevrub tupý (Unio crassus). Hrouzek běloploutvý obývá hlubší toky s nižší rychlostí proudění a tvrdým, písčitým nebo jílovitým dnem. Potravu tvoří především bentičtí živočichové a rozsivky. Dosahuje velikosti do 12 centimetrů. Dostatek poznatků o biologii druhu dosud chybí. U nás se vyskytuje v povodí Dunaje až do řeky Moravy a přilehlých toků na jihovýchodě našeho území, jimiž jsou především Dyje a Rokytná. V posledních letech byly také zaznamenány nové nálezy na Labi u ústí Liběchovky, u Neratovic a ve Střekově.
Velevrub tupý se vyskytuje v potocích i velkých řekách. Obývá i málo úživné toky ve vyšších nadmořských výškách. Nejsilnější výskyt je udáván z nadmořských výšek 200 až 250 m, silný pak v rozmezí 150-200 m a 250-300 m. Velevrub tupý byl na našem území velmi hojně rozšířen v minulosti, dnes je však známo pouze několik málo lokalit se stabilními populacemi. Výskyt druhu je recentně doložen z toků Cidlina a její přítoky, náhony Bečvy, Vlašimská Blanice, Odra, Ohře, Klíčava, Nežárka, Lužnice, Sázava, Rokytná, Dyje, Kyjovka a Velička.