Rozsáhlá lokalita, která je součástí sítě evropsky významných území NATURA 2000 je tvořena vodní nádrží Švihov, neboli Želivka a příléhajícími hadcovými bory. V přehradě žije velká populace bolena dravého (Aspius aspius), ve štole v hrázi zimuje kolonie netopýra černého (Barbastella barbastellus) a ve specifickém společenstvu hadcových borů můžeme najít mimo endemické kuřičky Smejkalovy (Minuartia smejkalii) řadu dalších vzácných druhů. Celé území leží na ploše okresů Benešov, Kutná Hora, Havlíčkův Brod a Pelhřimov u dálnice D1, která přímo protíná hadcový masiv.
Podrobný popis:
Vodní nárž Švihov byla vybudována na řece Želivce a jejích přítocích mezi roky 1965 až 1975. S plochou 1603 ha je největší vodárenskou nádrží v ČR a slouží jako zdroj pitné vody pro střední Čechy včetně Prahy. Leží v Želivské pahorkatině, ve které bylo vytvořeno výrazné kaňonovité údolí Želivky. Podloží je tvořeno jak jednotvárnou sérií moldanubika se svory, rulami, pararulami a migmatity, tak i pestrou sérií ve které se střídají s uvedenými horninami i vložky erlanů, kvarcitů, vápenců, grafitů. Značný vliv na složení rostlinných společenstev má výskyt ultrabazického hadcového ostrůvku na Sedickém (Čechtickém) potoce a přilehlém levém břehu Želivky mezi obcemi Němčice, Borovsko a Bernartice a který přímo protíná těleso dálnice D1. Hades neboli serpentinit na svazích vytváří skalní výchozy, jsou na něm vytvořeny jen mělké písčitohlinité až hlinitopísčité kamenité půdy. Lesní vegetace je tvořena hadcovým borem, místy jsou vysazené smrkové a modřínové porosty. Na skalních výchozech a v jejich okolí, kde se nejvýrazněji projevuje specifický hadcový podklad rostou vzácné rostliny, z nichž nejvýznamnější je pro oblast středních až východních Čech endemická kuřička Smejkalova (Minuartia smejkalii). Jedná se zde o jednu ze dvou posledních oblastí rozšíření tohoto drobného druhu, který se pravděpodobně vytvořil na izolovaných ostrůvcích po skončení doby ledové z alpské kuřičky Gererdovy (Minuartia gerardii). Zdejších několik set exemplářů tvoří asi 60 % celé její populace, přičemž její část byla zatopena přehradou, menší část byla poškozena při výstavbě dálničního mostu. Samotná kuřička roste ve skalních štěrbinách a na mělkých skeletovitých půdách. Můžeme zde najít i hvozdík kartouzek hadcový (Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons), sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium), trávničku hadcovou (Armeria vulgaris subsp. serpentini), mochnu Crantzovu (Potentilla crantzii), bělozářku větevnatou (Anthericum ramosum), vítod hořký (Polygala amara subsp. brachyptera) či penízek horský (Thlaspi montanum).
Nádrž představuje biotop s množstvím diferencovaných mikrohabitatů, jež představují například mělké písečné pláže, úzké zátoky s litorální vegetací i hluboké partie (desítky metrů) pod skalními útvary. V toku se vyskytují proudné úseky s štěrkokamenitým substrátem. Z ichtyofauny dominují typické přehradní druhy, jako jsou okoun říční (Perca fluviatilis), plotice obecná (Rutilus rutilus) nebo cejn velký (Abramis brama). Z dravých ryb se vedle bolena dravého objevuje hojně také štika obecná (Esox lucius) a candát obecný (Sander lucioperca). V odvodňovací štole v tělese hráze nachází vhodné podmínky pro zimování netopýr černý (Barbastella barbastellus).