Lokalitu tvoří vlhké louky s rybníky, olšinami a keřovitými remízky v horním úseku toku Hejnického potoka mezi Branišovem, Kalhovem a Šimanovem a přilehlé louky SZ od obce Šimanov. Komplex pramenišť, rašelinných luk, vlhkých pcháčových luk, mezofilních luk a smilkových trávníků v pramenné oblasti potoka s několika rybníky je biotopem řady ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Podrobný popis:
Území se rozkládá v rozmezí nadmořských výšek 623-674 m. Horninový podklad tvoří rulové metamorfity moldanubika, konkrétně cordierit-biotitické migmatity, na styku s tektonicky vyzdviženou klenbou hlubinných vyvřelin moldanubického masivu, které zde reprezentují jemnozrnné, místy drobně porfyrické dvojslídné granity až adamellity (mrákotínského typu). V nivě potoka jsou tyto horniny překryty holocénními písčitohlinitými sedimenty, dále od vodního toku pak deluviálními svahovými zvětralinami. Nejčastějším půdním typem vlhkých a střídavě vlhkých luk jsou zřejmě pseudogleje, na výrazněji podmáčených místech až gleje. Na sušších svazích lze předpokládat výskyt kambizemí dystrických.
Mimo typickou vegetaci pcháčových, vzácněji také ostřicových luk a smilkových trávníků jsou v území zastoupena společenstva mokřadních vrbin a přípotočních olšin. Jen maloplošně se vyskytují enklávy lučních pramenišť; v nevelkých útržcích facie suchých trávníků a mezofilních lemů. Spíše nesouvisle (v menších vodních nádržích) je vyvinuta vegetace vodních makrofyt a vysokých ostřic. Vegetace pcháčových luk je typická především pro vlastní nivu potoka; nalézá se však také na svahových polohách ovlivněných vodou. Z ohrožených druhů zde rostou především prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), pastarček potoční (Tephroseris crispa), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) či jetel kaštanový (Trifolium spadiceum). Ostřicovo-mechová společenstva (Caricion fuscae) se v území nalézají především ve vlhčích místech v bližším okolí pramenných vývěrů. Nápadným druhem je suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium). Podhorské smilkové trávníky svazu Violion caninae se v území nacházejí v relativně sušších částech vlhčích luk, na hranách a mírně konvexních tvarech. Ke smilce tuhé (Nardus stricta) přistupují další průvodní druhy trav, k nimž se pojí charakteristické subtilnější bylinky. V zachovalejších, pravidelně kosených nebo i přepásaných lukách se dosti hojně vyskytují všivec lesní (Pedicularis sylvatica), hadí mord nízký (Scorzonera humilis) nebo čertkus luční (Succisa pratensis). Na lokalitě byl zaznamenán výskyt řady hojných živočišných druhů vázaných na vlhké luční biotopy, křoviny, lesní okraje a stojaté vody, zejména čolka obecného (Triturus vulgaris) a č. horského (Ichthyosaura alpestris), raka říčního (Astacus astacus), rosničky zelené (Hyla arborea), bekasiny otavní (Gallinago gallinago), šidélka kopovitého (Coenagrion hastulatum), hnědáska rozrazilového (Melitaea diamina), ohniváčka modrolemého (Lycaena hippothoe), perleťovce kopřivového (Brenthis ino ) aj.
Hajnice
Lokalitu tvoří vlhké louky s rybníky, olšinami a keřovitými remízky v horním úseku toku Hejnického potoka mezi Branišovem, Kalhovem a Šimanovem a přilehlé louky SZ od obce Šimanov. Komplex pramenišť, rašelinných luk, vlhkých pcháčových luk, mezofilních luk a smilkových trávníků v pramenné oblasti potoka s několika rybníky je biotopem řady ohrožených druhů rostlin a živočichů.
