Jedna z přírodovědecky nejpozoruhodnějších lokalit Kraje Vysočina, ve které bylo nalezeno 468 druhů cévnatých rostlin, se nalézá nedaleko Mohelenské hadcové stepi a i pro její flóru a vegetaci je určující hadcové podloží. Vyskytují se zde hadcové bory, otevřená bezlesá stanoviště, řada vzácných a chráněných druhů, z nichž k nejvýznamnějším patří lýkovec vonný (Daphne cneorum) a bažanka vejčitá (Mercurialis ovata). Samotná rezervace je tvořena ze dvou částí- pravobřežního svahu údolí Jihlavy nad hladinou vyrovnávací nádrže Mohelno zvaného Nad Vodou a z mírného, k SV skloněnému svahu směrem od trati U Včelína k bývalému Dukovanskému mlýnu, který má označení Pohaniska.
Podrobný popis:
Geologickým podkladem naprosté většiny lokality je serpentinit, neboli hadec mohelenského hadcového masivu. Částečně sem zasahuje i pruh granulitů. Hadec vystupuje nad půdní povrch, vytváří drobné skalky, sutě a rozsáhlejší kamenné pole nad hladinou přehrady. Půdy jsou většinou kambizemě, u výchozů skalek je půdní profil mělký, projevuje se zde tzv. hadcový fenomén. Hadec se vyznačuje vysokým obsahem hořečnatých iontů, značnými koncentarcemi iontů těžkých kovů, nízkými koncentracemi živin, je značně odolný vůči zvětrávání, půdy na něm vytvořené jsou suché, snadno se přehřívají. Těmto specifikům odpovídá i odlišný vegetační kryt vůči okolnímu území. Zde rostoucí přirozené borové porosty, ve kterých roste i nepůvodní borovice černá (Pinus nigra), řadímě k tzv. perialpidským hadcovým borům, v jejichž podrostu nalézáme jak perialpinské druhy pěchavu vápnomilnou (Sesleria albicans), dvojšítek hladkoplodý (Biscutella laevigata), penízek horský (Thlaspi montanum), lněnka alpská (Thesium alpinum), pomněnku úzkolistou (Myosotis stenophylla) tak i druhy vázané na hadce jako sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium) či trávnička obecná hadcová (Armeria vulgaris subsp. serpentini). Tuto garnituru doplňuje ještě řada vzácnějších teplomilných druhů jako lilie zlatohlávek (Lilium martagon), kriticky ohrožená bažanka vejčitá (Mercurialis ovata) či bílojetel něměcký (Dorycnium germanicum). Na výrazném hřebetu se nachází i bezlesé stepní trávníky s kavylem chlupatým (Stipa dasyphylla), k. sličným (S. pulcherrima) a k. Ivanovým pýřitým (S. joannis subsp. puberula) a s mnoha dalšími vzácnými druhy, např. starčkem celolistým (Tephroseris integrifolia).
Druhá část lokality, Pohaniska, je do značné míry poškozena vysazenými borovými porosty a šířící se travinou třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos). Přesto zde roste kriticky ohrožený drobný keřík lýkovec vonný (Daphne cneorum), orchidejovitá rostlina okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), hvězdnice chlumní (Aster amellus), keře růže keltské (Rosa gallica) a dřín jarní (Cornus mas). Relativně dobrý stav prozkoumanosti flóry a vegetace má příčinu v těsné blízkosti jaderné elektrárny Dukovany (1,5 km) a její vyrovnávací vodní nádrže Mohelno, jejichž okolí by mělo být dlouhodobě monitorováno.Na tyto btypy biotopů je svým výskytem vázány celá řada živočichů. Z bezobratlých stojí jistě za zmínku kudlanka nábožná (Mantis religiosa), lesák rumělkový (CUCUjus cinnaberinu), zlatohlávak tmavý (Oxythyrea funesta), okáč medyňkový (Hipparchia fagi) či bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla). Z obratlovců můžeme jmenovat např. ještěrku zelenou (Lacerta viridis), ještěrku obecnou (Lacerta agilis), krahujce obecného (Accipiter nisus), ostříže lesního (Falcoi subbuteo) či holuba doupňáka (Columba oenas).
Péče o chráněné území se zaměřuje zejména na podporu lýkovce vonného, vyřezávají se borovice, které světlomilné keříky zastiňují a kosí se expanzivní třtina křovištní.