Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
            
            
            
              
              
              
      
    Usedlost č. p. 8, Ubušínek
          
        
    
    
    zpět do výpisu
    
    
      
      
      
      
          
    
      Jihozápadní okraj obce uzavírá rozlehlá usedlost lidového charakteru. Hlavní křídlo je rozděleno rozlehlou síní, do které vede z podélné severní strany domu vstup zdobený štukovými plastickými sloupy s profilací. Obytná část je roubená, přiléhající hospodářské zázemí je zděné z vnější strany s naznačenými rámy a záklenky slepých oken. K hlavní hmotě stavení přiléhají další, menší hospodářské části s kurníky, chlévy, ovčínem, kolnami a roubenou stodolou, společně svírají čtyřbokou dispozici dvora.
      
 
      
        
          
            | Region: | Bystřicko  |  | Okres: | Žďár nad Sázavou  |  | Obec: | Ubušínek  |  
  | 
          
        
       
      
            
            
            | Číslo popisné: | 8  |  | Zpřístupnění: | nepřístupné  |  | Bezbariérový přístup: | nedefinováno  |  | Způsob ochrany: | kulturní památka  |  
  | 
          
        
       
      
      
      více informací
      
        
          
            
              | Rejstříkové číslo KP: | 29758/7-4500  |  | GPS souřadnice: | 49°36'35.683"N, 16°17'1.306"E  |  | Slohové období (hlavní): | Baroko  |  
  | 
            
          
         
        
          Podrobný popis:
          Obec Ubušínek vznikla při kolonizaci zdejší oblasti ve 14. století. Ves byla často nazývána dle vedlejší větší osady „Malý Ubušín“. Díky jedinečně dochovaným stavbám lidové architektury, které se v obci vyskytují ve větší míře, zde byla v roce 1995 vyhlášena vesnická památková zóna. Tradiční chaloupky zde doplňují atypické srostlice obytných domů s do patra vystavěnými sýpkami. 
Stěny venkovské usedlosti č. p. 8 jsou líčeny bílým vápenným nátěrem. Tento postup se na Českomoravské vrchovině rozšířil zejména ve spojitosti s protipožárními nařízeními z konce 18. a počátku 19. století, kdy byla omezována stavba domů ze spalných materiálů: bílý nátěr tak alespoň částečně připodobnil objekt zděným omítaným domům. Vápenný nátěr navíc chránil dřevěné části před drsnými klimatickými podmínkami i škůdci. Líčení se obnovovalo velmi často, zejména před významnými svátky a událostmi, jakými byly například Velikonoce. 
Hlavní stavení usedlosti je typem tzv. smíšené komorovo-chlévní dispozice domu, kdy středem objektu vedla rozlehlá chodba, ze které byly přístupné světnice i komora s uskladněnými potravinami a chlévy. Hospodář tak měl všechny důležité věci pod jednou střechou, což bylo vítané zejména v zimních měsících, kdy okolí domu zahalily peřiny hlubokého sněhu.