Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
            
            
            
              
              
              
       Dům č. p. 43, Český Herálec
    Dům č. p. 43, Český Herálec
          
        
    
    
    zpět do výpisu
    
    
      
      
      
       
          
    
      Obec patří k místům s hojně dochovaným výskytem autentických domů a usedlostí lidové architektury. Ve zdejší oblasti převládají zejména roubené stavby, jedním z těchto objektů je také stavení č. p. 43. Drobná přízemní stavba patří k nejstarším objektům v Herálci, její vznik lze datovat na počátek 19. století. Do dnešní doby si zachoval dům tradiční dispoziční uspořádání (komorovo-chlévní typ domu).
      
 
      
        
          
            | | Region: | Novoměstsko a Ždársko |  | Okres: | Žďár nad Sázavou |  | Obec: | Herálec | 
 | 
        
       
      
            
            
            | | Číslo popisné: | 43 |  | Zpřístupnění: | nepřístupné |  | Bezbariérový přístup: | nedefinováno |  | Způsob ochrany: | kulturní památka | 
 | 
        
       
      
      
      více informací
      
        
          
            
              | | Rejstříkové číslo KP: | 27911/7-4044 |  | GPS souřadnice: | 49°41'12.973"N, 15°59'25.531"E |  | Slohové období (hlavní): | Baroko | 
 | 
          
         
        
          Podrobný popis:
          Proslulost Herálce je spojena se zdejšími sklárnami. Podhorská oblast nepřála příliš zemědělství a zdejší rodiny se věnovali rukodělné domácí výrobě vlasových sítěk a síťování.
Velkým úspěchem bylo zastoupení herálecké lidové architektury na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895, která se mimo jiné věnovala vesnickým stavbám. Ve výstavním areálu v Praze-Holešovicích tak vyrostly modely usedlostí, vzorem pro tzv. "východočeský horácký statek" byl Popelkův statek z Herálce.
Velice hodnotné objekty a jejich součásti dnes může návštěvník obdivovat také ve skanzenu lidových staveb na Veselém Kopci, kam byla z Herálce přemístěna tzv. Mičkova chalupa, datovaná k roku 1821 (dle letopočtu na spodním záklopu kabřince), a dřevěný žentour dovezený z Greogorova statku se stal součástí polygonální stodoly ze Sádku.
Venkovský dům č. p. 43 stojí na kamenné podezdívce, stěny jsou tvořeny hraněnými trámy v nárožích spojovanými tzv. rybinovou vazbou. Tak jak je to typické u většiny horáckých domů, je roubení "v kožichu", tedy omítané hliněnou směsí s různými příměsmi slámy apod., na závěr jsou pak obvodové stěny líčeny vápenným nátěrem. Vápno má pro dřevo konzervační účinky, chrání ho před drsnými klimatickými podmínkami zdejších vrchoviny a zároveň zamezuje napadení dřeva různými škůdci. Vápenné nátěry na domech byly obnovovány velice často, i několikrát do roka, zejména před různými svátky a významnými událostmi. Do domu se vstupuje přes dřevěný přístavek, tzv. "barák", síň dělí objekt na dvě části, nalevo jsou přístupné světnice, napravo pak byly situovány chlévy a komora.
        
        
             
      
       
      
      
        
        - 
          
            