Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
            
            
            
              
              
              
       Chalupa Štáflova, Havlíčkův Brod
    Chalupa Štáflova, Havlíčkův Brod
          
        
    
    
    zpět do výpisu
    
    
      
      
      
       
          
    
      Štáflovou chalupu, objekt nacházející se v městském prostředí, je možné zařadit do skupiny našich nejstarších dochovaných lidových staveb. Nejstarší části domu jsou datovány do 16. století. V průběhu rozsáhlé rekonstrukce v roce 1999 byla v roubeném jádru stavby objevena starobylá dýmná jizba s horním větracím otvorem pro odchod kouře. K vidění je zde i tzv. černá kuchyně nebo zachovalý povalový strop.
      
 
      
        
          
            | | Region: | Havlíčkobrodsko |  | Okres: | Havlíčkův Brod |  | Obec: | Havlíčkův Brod | 
 | 
        
       
      
            
            
            | | Číslo popisné: | 2015 |  | Zpřístupnění: | přístupné s omezením |  | Bezbariérový přístup: | ano s omezením |  | Způsob ochrany: | národní kulturní památka | 
 | 
        
       
      
      
      více informací
      
        
          
            
              | | Rejstříkové číslo KP: | 15826/6-89 |  | URL: | www.antikhb.cz |  | GPS souřadnice: | 49°36'36.625"N, 15°34'42.934"E |  | Slohové období (hlavní): | Gotika |  | Slohové období (další): | Klasicismus |  | Slohové období (další): | Baroko | 
 | 
          
         
        
          Podrobný popis:
          Od původních majitelů Štáflů byl objekt vykoupen do majetku města v roce 1992. O rok později stavebně-historický průzkum  potvrdil, že se jedná o zcela ojedinělou vzácnou památku v českých zemích, o tzv. středověký typ dřevěného domu.
Havlíčkobrodská větev rodu Štáflů se zapsala do povědomí uměleckými díly malíře Arnošta Štáfla, který ve starobylém domku bydlel během války, a také tvorbou Otakara Štáfla, grafika a malíře působícího v Praze, který rovněž namaloval řadu obrazů inspirovaných starým Brodem.
Starobylý ráz dává domu především jeho podélný řez – prostor obytné místnosti v přední části objektu je natolik vysoký, že mu pod střechou odpovídá patrové řešení ve střední a zadní části domu. Již nejstarší pozdně středověký dům měl jistě trojdílný půdorys, a tudíž rozsah podobný dnešnímu, ale s výjimkou zmíněné přední světnice byl přestavován v pozdějších staletích. Barokní je bezpochyby přezdění stěn zbývající části hlavního traktu přízemí, roubení patra nad nimi a krov z 18. století. Ještě mladší může být zděná podoba zadního rozšíření domu v přízemí a možná i výsledný stav obou černých kuchyní. Kuchyně však nemohou být mladší než z poloviny 19. století, kdy končil tradiční nepřímý způsob vytápění s dole otevřenými komíny dymníkového typu a začínalo přímé obsluhování sporáků a kamen, které vyžadovalo dole uzavřené tahové komíny.