Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Dům rodný Františka Jaromíra Rubeše, Čížkov
zpět do výpisu
I když spisovatel František Jaromír Rubeš vyrůstal v Cerhenicích u Kolína, kde měl jeho otec pronajatý pivovar, jeho rodný dům (také pivovar), označený pamětní deskou, najdeme v Čížkově u Pelhřimova. F. J. Rubeš se zde narodil 16. ledna 1814. Popularitu mu později přinesly hlavně deklamovánky, z nichž promlouvala vlastenecká agitace, chvála radostí života, vtipná kritika lidských a společenských nedostatků. Ve svém díle věrně vykreslil soudobé prostředí i typické figurky (úředníčky, studenty, panské byrokraty i povrchní paničky).
Region: | Pelhřimovsko | Okres: | Pelhřimov | Obec: | Čížkov |
|
Číslo popisné: | 2 | Zpřístupnění: | nepřístupné | Bezbariérový přístup: | ano | Způsob ochrany: | kulturní památka | Osobnosti: | Rubeš František Jaromír |
|
více informací
Rejstříkové číslo KP: | 28413 / 3-2990 | GPS souřadnice: | 49°26'26.346"N, 15°7'4.779"E | Slohové období (hlavní): | nezařazeno |
|
Podrobný popis:
Rubeš započal studia v Kolíně odkud v roce 1826 přešel na německobrodské gymnázium. Poté studoval v Praze filozofii a dva roky pobyl v bohosloveckém semináři, studium však nedokončil. Po prázdninách přijal místo vychovatele v rodině poštmistra Václava Köhlera v Bystřici u Benešova. Ten Rubeše seznámil s místní vlasteneckou společností. Na plese v Benešově poprvé přednášel své deklamovánky. V Bystřici Rubeš pobyl 14 měsíců a poté se vrací zpět do Prahy. Vedle studia práv si přivydělává jako vychovatel v rodině malostranského sládka. Po ukončení studií až do roku 1847 zastával právní službu v Praze. Na podzim roku 1847 se přestěhoval se svojí matkou do Načeradce a pracoval zde jako městský syndik, později jako aktuár. Bydlel v prvním patře radnice. V revolučním roce 1848 zde poskytl útulek svému příteli J. V. Fričovi, který byl vůdcem pražského povstání a musel se skrýval před policií. Občané bystřického děkanátu si zvolili Rubeše v tomto roce zemským poslancem, ale ke svolání sněmu nakonec nedošlo. Již v Načeradci se u Rubeše začala projevovat plicní choroba. V květnu 1850 odchází do Kutné Hory a o rok později do Skutče, kde 10. srpna 1853 umírá.
Jednou z jeho nejpopulárnějších byla deklamovánka Pivo a Dýmka, jejichž ctitelem ve skutečnosti i v literatuře Rubeš byl. Přispíval do řady časopisů a do humoristického sborníčku „Paleček, milovník žertu a pravdy“, který také v letech 1841-45 redigoval. Romantické strašidelné rytířské historky, které Rubeš rád vypravoval reprezentuje v jeho tvorbě dílo Mstitel nebo Cerhenický vaz. Zajímavá je i jeho sentimentální, i když značně obšírná novela Harfenice.
-