Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Galerie Bernarda Bolzana, Těchobuz
zpět do výpisu
Budova z první poloviny 19. století, původně užívaná jako zámecká sýpka, dnes slouží ke galerijním a kulturním účelům. Galerie nese název po významném mysliteli 19. století, Bernardu Bolzanovi, který pobýval v letech 1823–1841 na místním zámku.
Region: | Humpolecko a Pacovsko | Okres: | Pelhřimov | Obec: | Těchobuz |
|
Zpřístupnění: | přístupné s omezením | Bezbariérový přístup: | ano s omezením | Způsob ochrany: | kulturní památka | Osobnosti: | Bolzano Bernard |
|
více informací
Podrobný popis:
Pro potřeby galerie otevřené v roce 2007 je přizpůsobena budova bývalé zámecké sýpky s dochovaným původním trámovím. Část prostor galerie je využívána pro stálou expozici věnovanou osobnosti Bernarda Bolzana, který pobýval jistý čas v Těchobuzi. Stálá expozice předkládá návštěvníkovi informace o tom, kdo vlastně myslitel, filozof, matematik a teolog Bernard Bolzano byl a jaký měl vztah k Těchobuzi. Ústředním bodem expozice je prostorový labyrint složený z velkoformátových fotografií, zachycující místa pobytu B. Bolzana v Těchobuzi, v Praze i jinde. Galerie je otevřena pouze sezóně od dubna do října. Další prostory tzv. starého špýcharu jsou využívány ke krátkodobým výstavám.
Bernard Bolzano se narodil v rodině obchodníka italského původu, jeho matka byla pražská Němka. Vystudoval piaristické gymnázium v Praze. Poté se věnoval studiu matematiky a logiky, zajímal se hlavně o ty oblasti matematiky, kde matematika hraničí s filozofií. Svoje vzdělání nakonec ukončil studiem teologie. Stal se knězem a v roce 1805 přijal místo univerzitního učitele náboženství. V témže roce získal i titul doktora filozofie. Od roku 1819 začal mít kvůli svým reformním myšlenkám problémy s vrchností a císařským dekretem byl z katedry sesazen, protože prý „hrubě porušil své povinnosti kněze, učitele náboženství a mládeže a řádného občana státu“. Poté žil Bolzano spíše v ústraní a věnoval se, za podpory svých přátel, především své vědecké práci. Delší období strávil mimo Prahu, na Pacovsku v obci Těchobuz, kde mimo jiné napsal i svou autobiografii věnovanou Anně Hoffmannové, která se o něj starala. Na sklonku života se opět vrací do Prahy. Zemřel zanedlouho po potlačení revolučního hnutí v prosinci 1848 a je pohřben na Olšanských hřbitovech.