Kostel sv. Jana Křtitele, Velká Bíteš | Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina

Rejstříkové číslo KP: 22916/7-4513 GPS souřadnice: 49°17'26.426"N, 16°13'32.152"E Slohové období (hlavní): Gotika

Podrobný popis:

Situování chrámu naznačuje, že v raném středověku tu byla důležitější cesta severojižní, oproti později převáživší cestě západovýchodní, jak to ukazuje situování středověkého tržiště – náměstí. Ze staršího kostela zůstala pouze jeho raně gotická část, několik portálů, presbytář sklenutý raně gotickou křížovou klenbou. K němu na severu přiléhá obdobně klenutá sakristie. V 15. století bylo vybudováno síňové dvojlodí, se třemi sloupy podpírajícími klenbu a dále věž z lomového kamene. V této době bylo postaveno také mohutné opevnění kostela, zesílené pěti baštami se střílnami a dvoupatrovou vstupní věží, navazující na městské hradby (viz heslo Hradby městské, Velká Bíteš). Součástí opevnění se stala i věž samotného kostela, opatřená podsebitím a štěrbinovými střílnami. Původní hradby byly sedm metrů vysoké a jeden a půl metru široké. Jediný vstup do tohoto kostelního areálu byl pevnostní věží s padacím mostem přes příkop. Do dnešní doby se zachoval půdorys jak kostela, tak i věží a hradeb. Hradební příkop byl zasypán roku 1820. Unikátem jsou čtyři původní zvony. Zvony Poledník, Maria a Kříž jsou umístěny v kostelní věži, Velký zvon a novodobý Umíráček ve věži hradební. Jde o jednu z mála takto opevněných a zachovaných chrámových staveb na území České republiky. V měsíci červnu se na svátek sv. Jana Křtitele koná ve městě pouť. Sv. Jan Křtitel, ohlašovatel příchodu Kristova, je považován za posledního v řadě starozákonních proroků a za prvního ze světců Nového zákona. Zasvěcení kostela tomuto světci vždy ukazuje na starobylost stavby, která mohla být postavena povětšině ve 12. či 13. století. Na hřbitově u kostela se nachází hrob učitele a historika Jana Tiraye, který od roku 1889 působil na dívčí měšťanské škole v Telči. Z jeho bohaté publikační činnosti jsou pro region Vysočina významná zejména díla Telecký okres (1913), Pojmenování náměstí a ulic v Telči (1898) a jeho stať o Telči, kterou napsal do Ottova slovníku naučného. V letech 1902-1919 působil také jako kustod telčského městského muzea, pro něž vypracoval první evidenční systém sbírek. Za svou pedagogickou a muzejní činnost byl vyznamenáván už za svého života. Zemřel 25. července roku 1925 v Praze a pohřben byl do rodinné hrobky ve Velké Bíteši.